Mladé vědkyně: Práce musí bavit a uspokojovat

Ve třetím ročníku stipendijního programu "Pro ženy ve vědě" jste získala stipendium ve výši 200.000 Kč. Na co peníze použijete?

VP: Myslím že moderní věda vyžaduje od člověka, který jí věnuje, hodně znalostí a energie. Úspěšný vědecký pracovník musí nejen rozumět svému oboru, ale mít literární talent k prezentaci své práce, mít učitelsky talent a mnoho dalších. Proto ještě přesně nemůžu říci, na co peníze použiji, ale mohou to být knihy, vybavení do laboratoře, konferenční poplatky i jazykové kurzy. Vlastně použiji peníze na to, co bude během roku nejvíce zapotřebí.

MŠ: Toto stipendium mi umožní zajistit pomoc při organizování chodu domácnosti tak, aby se mi uvolnily ruce a abych získala čas na vědeckou práci. Pokud je člověk odkázaný pouze sám na sebe, pak je obtížné skloubit péči o tři děti (1, 4 a 7 let) s prací, která vyžaduje plné soustředění.

AZ: Jsem velice ráda, že jsem uspěla v soutěži o toto prestižní stipendium. Přišlo v pravý čas. Po téměř čtyřletém pobytu v USA se vracím zpátky do Čech, kde bych ráda pokračovala ve studiu parazitů, kteří způsobují spavou nemoc a leishmaniózu. Peníze budou použity zejména na zaštítění projektů, které se touto problematikou zabývají. Peníze také použiji na "zabydlení" své nové malé laboratoře, především na zakoupení počítače a anglických učebnic biologie.

Jak jste se dostala ke svému oboru?

VP: Vždy mne bavila matematika a chtěla jsem více rozumět tomu, jak fungují různé přístroje. Proto jsem šla studovat na matematicko-fyzikální fakultu.

MŠ: Matematika mě zajímala již na základní a střední škole, a proto bylo přirozené pokračovat ve studiu matematiky i na škole vysoké. Zvolila jsem učitelskou kombinaci matematika a fyzika a měla jsem to štěstí, že jsem se mohla již v průběhu studia podílet na práci skupiny matematiků vedené profesorem Jaroslavem Smítalem, která byla zaměřena na studium diskrétních dynamických systémů. Po úspěšné obhajobě diplomové práce jsem pod vedením prof. Smítala pokračovala v doktorském studiu. Po jeho ukončení jsem nastoupila jako odborný asistent na Matematickém ústavu Slezské univerzity v Opavě, kde jsem se také v roce 2003 habilitovala v oboru Matematická analýza.

AZ: Zcela náhodou :). Vždy mne to táhlo k biologii, ke studiu živé přírody. Ve třetím ročníku studia na Přírodovědecké fakultě v Českých Budějovicích jsem se rozhodla, že svou oblíbenou ornitologii si ponechám jako koníček a půjdu radši dělat "bílou vědu". Taky nejsem žádné ranní ptáče a tudíž představa laboratoře, kde člověk nemusí stát v pozoru ve čtyři ráno, se mi docela zamlouvala :). Prof. Julius Lukeš z Parazitologického ústavu zrovna hledal studenty na řešení svých projektů, a tak jsem se přihlásila. Pod jeho vedením jsem pracovala 8 let.

Máte zkušenosti se studijním pobytem v zahraničí? Můžete porovnat fungování vědy u nás a jinde ve světě?

VP: Byla jsem zaměstnána na postdoktorální pozici na univerzitě v Georgii v USA. Největším a také společným problémem ve vědě je nedostatek mladých vědců. Myslím že, v České Republice je dodnes problémem financováni. Pozitivním faktorem je neustále rostoucí možnost získávat granty, ale například pořád existuje problém zaměstnávat lidi na postdoktorálních pozicích. Také tím, že platy jsou nižší než v západní Evropě, existuje velký odliv postgraduálních studentů do zahraničí, a naopak, málokdo přijede pracovat do České Republiky.

MŠ: Z českých vědeckých ústavů mám přímé zkušenosti pouze s Matematickým ústavem Slezské univerzity a musím konstatovat, že tento ústav plně obstojí ve srovnání s pracovišti, se kterými jsem se setkala v zahraničí. Podle mé zkušenosti není – alespoň v matematice – rozhodující, ve které zemi výzkumný tým působí, ale především kvalita a invence lidí, kteří se na práci tohoto týmu podílejí. Je to určitě do jisté míry způsobeno také tím, že matematika není tak závislá na materiálním vybavení jako výzkum v jiných přírodních vědách.

AZ: Zkušenost se zahraničním pobytem sice mám, ale můžu srovnávat pouze laboratoř v Čechách, kde jsem dosáhla svého doktorátu, a laboratoř v USA, kde jsem byla na post-doktorální praxi. Obě laboratoře jsou na světové úrovni a úroveň výzkumu je tudíž hodně obdobná. I prostředí je v mnohém obdobné. Na ústavech probíhají semináře, v laboratořích se nacházejí nadějní studenti plní elánu, či starší vědečtí pracovníci ochotni vždy poradit. V Čechách jen chybí generace postdoků, kteří v zahraniční laboratoři zastanou nejvíce práce. Ale mám pocit, že se již toto mění. Také přístup k vědeckým publikacím je v Americe snazší, jelikož univerzity vydají nemalé peníze nakladatelstvím, které kontrolují vydávání článků. Ale již se objevují vědecké časopisy, které jsou veřejně a bezplatně dostupné, což je velmi dobře, a snad tento trend bude pokračovat.

Myslíte si, že ženy přistupují k řešení problému jinak než muži?

VP: Myslím, že je to záleží jen na osobnostních rysech každého člověka. Pohlaví moc nerozhoduje.

MŠ: Co se týče odborných problémů matematiky, existují zde pouze dva přístupy: správný a chybný. Způsob uvažování nad matematickými problémy je vzhledem k povaze těchto problémů a vzhledem k vnitřním zákonitostem matematiky jako takové zcela nezávislý na tom, kdo nad těmito problémy uvažuje. Proto je také matematika jedinou vědou, která nezná kulturní, náboženské a ideologické bariéry a která má za sebou několik tisíciletí nepřetržitého rozvoje.

AZ: Těžká otázka. Pravděpodobně ano, ale za svůj poměrně krátký vědecký život jsem poznala spousty mužů i žen v laboratoři nebo ve vedoucích pozicích a těžko je rozdělit pouze do kategorie muž či žena. Možná, když se mne zeptáte za 20 let, tak budu znát lepší odpověď :).

Jak se vám daří skloubit osobní život, rodinu, zájmy s vědeckou prací?

VP: Vzájemná podpora v rodině je samozřejmě důležitá. Když neexistuje stereotyp, že všechnu práci v domácnosti musi vykonávat jenom žena, lze opravdu skloubit více činnosti. Morálně mě hodně taky podporuji kamarádky vědkyně.

MŠ: Skloubit vědeckou práci s péčí o pětičlennou rodinu samozřejmě není jednoduché a jsem vděčna firmě L’Oréal za její nápad uvolnit ženám, které jsou v obdobné situaci jako já, ruce pro to, aby se kvůli rodině nemusely vzdávat svých profesních ambicí.

AZ: Vzhledem k tomu, že zatím nemám rodinu, tak docela dobře :). S přítelem jsme domluveni, že během týdne dáme téměř všechen čas práci a víkend patří nám a našim koníčkům.

Máte nějaké přání, čeho byste chtěla ve vědě dosáhnout?

VP: Teď žádné velké cíle nemám. Ale, přála bych si, aby byl vzdělávací systém už od středoškolského stupně považován státem za významnou investici, protože mládež je budoucnost.

MŠ: Na vědecké práci v oblasti matematiky mě vždy fascinovalo poznání jako takové a možná proto jsem se rozhodla věnovat se základnímu výzkumu v poměrně abstraktní oblasti matematiky. Bezprostředními cíli je samozřejmě dokončení rozpracovaných výzkumných projektů, ale to, co mě při mé práci naplňuje největším uspokojením, jsou okamžiky, kdy člověk odkryje skryté souvislosti světa matematiky a zahlédne krásu, která se skrývá za zdánlivě neproniknutelnou spletí nahodilostí.

AZ: Mým přáním by bylo, abych byla ve vědě spokojená a také aby bylo spokojeno mé okolí, má rodina, kolegové a studenti. Příliš velké ambice nemám, je pro mne důležité, aby mne má práce bavila a uspokojovala, aby měla smysl a dařilo se mi mít nějaké výsledky. To zatím vychází, takže jen v tom dál pokračovat.

Autor: Redakce