Jóga rhythm

Jednoho večera jsem v tělocvičně plné lidí praktikujících powerjógu zaslechla v jejich intenzivním dechu hudbu. Znělo to jako krásná, pomalá hudba a ty úžasné lidské bytosti se pohybovaly v jejím rytmu. Úplně s ní splývaly a užívaly si jemných tónů vlastního dechu. Připomínalo to tanec.

Po návratu domů jsem to zkusila tak, jako jsem to cítila na své lekci. Pustila jsem hudbu a začala se pomalu rozhýbávat v jejím rytmu. Moje tělo intuitivně sahalo po krásných ásanách v doprovodu ladných pohybů paží i celého těla. Bylo to úžasně uvolňující a zároveň velmi intenzivní cvičení. Po několika minutách jsem cítila, jak se moje tělo i mysl zcela oddaly hudbě. V souladu s jógou, dechem, tělem. Nebyl to tanec v pravém slova smyslu. I když - jaká je vlastně definice tance?

Tanec může být cokoli, kde je vidět krása pohybu. Může to být flamenco, ale i tai-chi, balet i funky, africký domorodý tanec - ale stejně tak to může být i jóga.

Bylo to spíš plynulé přecházení z jedné pozice do druhé, někde výdrž, někde zrychlení, někdy přidání ladných paží. Byl to rytmus, co mě uklidnil a zároveň nabil energií. Rytmus vlastního dechu, rytmus tlukotu srdce, rytmus hudby. JÓGA RHYTHM.

Začala jsem jóga rhythm začleňovat do svých lekcí, někdy na začátku, na rozhýbání celého těla, někdy na závěr, po ukončení, jako relaxaci. Viděla jsem, jak lidé pookřáli, začali si užívat sami sebe. Ano - na začátku se všichni obávali projevit svoje emoce a plně se oddat pohybu, ale postupem času si zvykli a sami mají chuť začleňovat rhythm do lekcí. Všichni moji klienti se stali mými učiteli, oni mne naučili jak pracovat s tělem, hudbou. Kde dávat výdrž, kde naopak přejít do další ásany, já je pouze pozorovala a snažila se zachytit ten moment, kdy mají na tváři úsměv, kdy napětí, kdy uvolnění, jen díky nim jsem to začala vnímat a pracovat s tělem, dechem, duchem a rytmem. Je to už víc než rok, co jsme společně protančili první hodinu jóga rhythm.

Doposud jsem byla jen já sama sobě odrazem v zrcadle. Zkoušela jsem to znovu a znovu.

Někdy pod vedením pocitu štěstí, energie, jindy smutku, únavy. Každá hodina byla pro mne jiná. Někdy se mi při poslouchání hudby vybavil pohyb, ásany, dýchání, jindy to bylo naopak. Jen tak jsem si ráno po probuzení cvičila a poslouchala hudbu, která přesně vystihovala můj momentální stav, i když ve skutečnosti nehrála.

Stávala jsem často v sále, hudba hrála a já se nehýbala. Tak velmi jsem chtěla a nešlo to.

Musela jsem na to přestat urputně myslet, opustit myšlenku „za každou cenu něco vymyslet“, a zkusit být sama sebou, pravdivá k sobě i ostatním. Tělo začalo dělat všechno za mě, myšlenky přicházely a odcházely samy, tak jako ásany, dech, relaxace, napětí. Začala jsem to vnímat a zaznamenávat si do paměti.

Zhlédla jsem velké množství filmů o józe a jiných stylech pracujících na principu „body and mind“, poslouchala jsem hudbu, krásnou melodickou, i smutnou nostalgickou, rytmickou, vokální i instrumentální. Tak jako máme každý svoji oblíbenou knihu, i hudba nás vystihuje, i pohyb, i gesto. I jóga.

Každý máme tu svoji cestičku jógy, já stojím na začátku a jsem hrdá, že se mi podařilo ji najít. Budu nesmírně šťastná, pokud Vám budu moci být aspoň na čas malým průvodcem na cestě jóga rhythmu.

Katarína Mikulandová, www.bmsa.cz

Autor: Václav Krejčík