400 km a zlaté české ručičky

Včerejším zážitkem, o kterém jsme vám chtěli napsat až dneska (až budeme vědět, jak to dopadlo :-) ), byl první vážnější problém s technikou. “Houstone, máme problém, přišli jsme o jeden solární panel!”, tak nějak by se dala shrnout včerejší odpolední událost, kdy jsme oba zírali na utržený kabel z jednoho našeho solárního panelu, který každý den vozíme rozložený na “zadních” sáních. Kabel je úplně ulomený přesně v místě, kde byl přidělaný k panelu. O panel méně samozřejmě znamená méně energie a to je problém, protože naše technika má v těchle mrazech pořádný hlad. A to by v katastrofickém důsledku mohlo znamenat i omezení našich denních zpráv... a to bychom si tedy na triko vzít nechtěli! :-))

Jak tak na to oba smutně koukáme, povídám Pavlovi, “neboj, ve stanu to opravíme...” A jak řekli, tak i udělali :-) Večer už na to nebyl čas ani nálada, ale vrhli jsme se na to hned ráno. Pavel obratně “vypreparoval” zbyteček kabelu z koncovky panelu a “oholil” oba konce ulomeného kabelu. Spolu jsme je pak dali k sobě, zakroutili vodiče do sebe a hádejte, co dál - vyndal jsem ze své “servisní krabičky” kus tvrdého měděného drátu a udělal z něj letovací očko. To jsme chytli do kleštiček, nahřáli nad vařičem, já vylovil i kousek cínu a kalafuny a drátky jsme k sobě hezky sletovali. Zaizolovat spoj páskou už bylo otázkou okamžiku. Hned jsme panel vyhodili před stan, připojili ho k baterce a odměnou nám bylo rozsvícené světýlko signalizující dobíjení. No co vám budu povídat - byli jsme na své kutilství patřičně hrdí a potřásali jsme si rukama jak Pat a Mat :-)

Včera jsme se ale potýkali ještě s jedním problémem. Oba totiž máme již dost prošoupané paty u termovložek v botách, což samozřejmě snižuje naše pohodlí. Pavla trápí chodidla a mně se to v botě všechno mele, protože si ji kvůli nateklé noze nemůžu pořádně utáhnout. Když jsem večer sundal botu, zjistil jsem, že se mi termovložka v jednom místě prodřela skrz na skrz, což už začal být problém, protože mi unikalo teplo. Kdybychom měli mít zase -40 °C, tak mi omrzne noha. Chvilku na tu hroznou díru jen tak zírám a v hlavě si probírám, jaké mám možnosti opravy. V tom mi pohled sjede na karimatku, na které sedím - v mžiku mám v ruce nůž a už si z jednoho rohu odřezávám materiál na opravu. Pěkně jsem si to vyřezal do potřebného tvaru, vsadil do boty a superlepící izolepou (takovou tou stříbrnou) to pěkně přichytil. Navrch jsem to ještě přetáhl vrstvou hliníkové fólie (ze sáčku od večeře) a silonu - pak už jen přišít a bota je jak nová. Šel jsem v ní dnes celý den a paráda... Kdepak, my Češi jsme na improvizaci machři a ruce máme asi fakt šikovné, i když ne třeba zrovna zlaté, jak se říká :-)

A jaký byl dnešní den? Ráno nás přivítalo krásné slunečné počasí, které nakonec vydrželo po celý den. Navíc bylo opravdu “teplo” (-12 °C), asi díky takřka dokonalému bezvětří. Terén se jako obvykle neustále měnil a k naší nelibosti během dne výrazně přibývalo sněhových polí. Dokonce jsme narazili na souvislou vrstvu sněhu, a tak jsme po několika dnech zase jednou sundali naše skvělé “Madshusky” ze sání a vyrazili na lyžích. Sněhové pole jsme na nich přesvištěli jako nic. Odpoledne pak nastal takový menší slavnostní okamžik, který vám ale přibližujeme ve videu :-)))

Jelikož byl dnešek jeden z nejhezčích a nejteplejších! dnů, které jsme tu zažili, věnuji ho své milované ženě Martině, která teplo přímo zbožňuje (proto si taky vzala za manžela polárníka... a navíc v mrazáku :-) )

Všechny vás moc zdravíme a děkujeme za úžasnou podporu, které se nám z vaší strany dostává.

Vašek

PS. Jelikož máme kvůli výše popsanému problému s panelem lehčí energetický deficit, nezvládneme dnes odeslat odpovědi na vaše včerejší komentáře - snad zítra. Díky za ně!!!

Další články: Cestopis Expedice Bergans Bajkal 2010

Autor: Pavel Blažek
Bergans Bajkal 2010