O kuřatech chytřejších slepic

***

Pěkně chytré kuře roste také z tříletého londýnského chlapečka, kterému se vůbec nelíbilo první den ve nškolce, a tak se jednoduše rozhodl odejít. Přelezl metr a půl vysokou zeď, přešel sám rušnou křižovatku a sedmadvacetiletá matka ho našla u dveří dvě hodiny poté, co ho odvedla do školky. Nedá mi to nevzpomenout (opět) na moje dětství, kdy se mi ve zhruba stejném věku podařilo něco velmi podobného. Při procházce mateřinky v lese jsem si odskočila pro něco do křovíčka a když jsem vylezla ven, byly všechny děti i s učitelkou pryč. Les jsem znala, a tak jsem se vydala na cestu domů, kde jsem naprosto šokovala výše zmíněnou babičku větou: "Školka se mi ztratila." Protože ale tehdy byly jiné časy než dnes, nespustilo se stíhání učitelky za zanedbání péče. Naopak. Dostala jsem na zadek, že nemám lézt do křoví.

***

Úřady v anglickém North Prospectu bijí na poplach. Stoupá tu totiž počet dětí, které hrají kuličky, což by tedy vůbec nevadilo, kdyby na ně nesázely opravdové peníze. Některým dětem je sotva pět let a některé už se stihly zadlužit částkami převyšujícími v přepočtu dvacet tisíc korun. Rodiče hlásí, že jejich potomci hráčství natolik propadli, že teď prodávají své DVD přehrávače a PlayStationy, aby zaplatili za prohry - a měli zase co vsadit. Za jiných okolností bych tedy měla pocit, že hrát kuličky je lepší zábava než pařit na péesku, ale v tomhle případě jsou mé pocity přinejmenším smíšené.

***

Předčasně vyspělý je také mládenec z Floridy, který se zjevně chce stát lékařem. Už od třinácti let leze do jedné z místních nemocnic, obléká si bílý plášť, se stetoskopem kolem krku chodí po chodbách a snaží se trousit odborné výrazy. Zaměstnanci říkaí, že je to "takové roztomilé děcko". Já to komentovat nebudu, já americkému způsobu výchovy jednoduše nerozumím.

Autor: Dana Kovaľová