Cembalistka Růžičková se vyrovnala s vězněním díky hudbě Bacha

Pražský kostel sv. Vavřince byl 16. ledna místem setkání k 85. narozeninám klavíristky, cembalistky a hudební pedagožky profesorky Zuzany Růžičkové (na snímku).

vydáno: 16.01.2012, 20:17 | aktualizace: 16.01.2012 20:22

Praha - Hudebních gratulací se dnes v zaplněném pražském kostele sv. Vavřince u příležitosti svých 85. narozenin, které připadají na 14. ledna, dočkala proslulá cembalistka a hudební pedagožka Zuzana Růžičková. V podání cembalistů Moniky Knoblochové, Václava Lukse a Vojtěcha Spurného, sopranistky Ireny Troupové a členů souboru Collegium 1704 zazněly skladby Johanna Sebastiana Bacha, Wilhelma Friedemanna Bacha, Aleše Březiny a životního partnera Růžičkové, skladatele Viktora Kalabise.

Reklama

"Tušila jsem, že tři přední čeští cembalisté s Alešem Březinou na mě něco chystají, ale že si dají takovou práci včetně premiéry díla pana Březiny zkomponovaného na moji počest, to je překvapení," řekla ČTK Růžičková.

Plzeňská rodačka. označovaná jako "první dáma cembala", je známa především jako výtečná interpretka hudebního díla Johanna Sebastiana Bacha. "Už jako dítě jsem strašně tíhla k Bachovi, díky tomu jsem se dostala k cembalu, protože pro tento nástroj Bach komponoval," uvedla Růžičková, která v letech 1945 až 1947 studovala v Plzni hru na klavír v místní hudební škole, od roku 1947 až do roku 1951 hru na klavír a cembalo na pražské Akademii múzických umění (AMU). Poté studovala hru na cembalo v Paříži.

"Bach má v sobě úžasný řád a rozpětí od největšího lidského utrpení až po tu nejjasnější radost. Od metafyzična po potěšení z dýmky a dobrého vína," podotkla drobná a vitální Růžičková. Dodala, že právě Bachova hudba jí hodně pomáhala, když se po druhé světové válce vrátila z koncentračního tábora. Jako členka židovské rodiny byla od svých 14 let vězněna v nacistických táborech Terezín, Osvětim-Březinka a Bergen-Belsen. Domů se vrátila s hrůznými zážitky a pocitem, že nic na světě nemá smysl.

"Z největší deprese mě vytáhla Bachova hudba," řekla Růžičková. Do Německa se několikrát vrátila. V roce 1956 zvítězila v Mnichově na mezinárodní cembalové soutěži. Město Hamburk jí udělilo v roce 1994 Zemskou medaili za umění a vědy. V roce 2011 v Cáchách převzala Cenu Karla IV. "Moc jsem se musela odhodlávat, abych do Německa jela. Bála jsem se, že bych mohla potkat někoho ze svých trýznitelů, ale přes Bacha se mi to podařilo překonat," vzpomínala Růžičková.

Růžičková čtyřikrát získala pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros, prestižní hudební ocenění, které každoročně od roku 1948 uděluje francouzská Akademie Charlese Crose za vynikající nahrávky hudebních skladeb jak po stránce umělecké, tak technické. Dále mimo jiné obdržela platinovou desku Supraphonu za 300.000 prodaných nosičů, v roce 2003 jí byl udělen francouzský titul Rytíře umění a literatury. Loni získala čestný doktorát Akademie múzických umění v Praze.

Supraphon k jejím narozeninám vydal výběrové dvojalbum nazvané Hommage a Zuzana Růžičková. Obsahuje především skladby J. S. Bacha, symbolicky je zastoupena i tvorba Viktora Kalabise, s nímž žila v Jindřichově Hradci.

V současné době již Růžičková na cembalo nehraje. "Jeden z mých přátel říká, že je lepší, když lidí říkají: To je škoda, že už nehraje, než aby říkali: To je škoda, že ještě hraje," směje se oslavenkyně.

Autor: ČTK
www.ctk.cz

Zpět
Další články k tématu: , ,
Dnes je 23.5.2012, svátek má Vladimír
Reklama
Reklama
Film
Film

Filmový festival v Cannes
Fotogalerie

Soutěže
Soutěže

S filmem 2 dny v New Yorku
Kniha Led v žilách

Velikost textu: a a A