Online rozhovor

Marie, Břeclav: Jaká je cílová skupina čtenářek vašich knih?
Odpověď: Děkuji všem za příjemné popovídání a přeji krásné jaro!

Líba, Hradec: Zjistila jsem, že jste absolvovala řadu besed se čtenáři. Jakou zkušenost máte s publikem na těchto besedách?
Odpověď: Jsou to velice milá setkání, která se často nesou nejen v duchu povídání o knihách, ale také o zvířatech, o partnerských soubojích a o životě vůbec.

Boženka, Chotouň: Zakoupila jsem vaši knihu Žena v (kon) kurzu a ráda bych do ní získala věnování pro svou maminku spolu s autogramem od vás. Co pro to mohu udělat? Mohu vám knihu někam zaslat? Náklady s tím spojené samozřejmě uhradím.
Odpověď: Určitě mi můžete knížku poslat, napiště mi na mail uvedený na mém webu www.brabcova.com a domluvíme se. Nebo můžete přijít na letošní knižní veletrh Svět knihy 2012, který se koná na pražském výstavišti v Holešovicích a kde bude v neděli dne 20. května od 10. hod probíhat beseda spojená s křtem právě vámi zakoupené knihy, nebo v pátek před tím, 18.5.od 15. hodin tam budu mít autogramiádu Papouška v aspiku.

Péťa: Dobrý den, máte kromě psů ještě jiná zvířata? Kdybyste měla prase, mělo by jméno a zemřelo by stářím?
Odpověď: To je úžasná otázka! Krom pejsků máme ještě koníka a měla-li bych prase, pak by to byl třeba Pepa nebo Vilemín, zemřel by stářím, byl by mohutně oplakáván a pohřben by byl pod třešní na naší zahradě.

Majda: Zdravím, jste spíš na kafe nebo čaj? Víno nebo mojito? :-)
Odpověď: Rozhodně čaj. Po kafču mě odváží záchranka. A to fakt. A víno nebo mojito? Řeknu to takhle: pivčo!

Lída: Jaký je Váš nejoblíbenější film?
Odpověď: Kromě českého S tebou mě baví svět, jsou to filmy Dárek a Letní milenci. Druhý z filmů byl natočen na ostrově Santorini, který se ihned po shlédnutí stal mou srdeční záležitostí a před pár roky se mi podařilo na místa, kde se natáčel, podívat. Byla to čistě dámská záležitost, byla jsem tam s mladší dcerou a jestli jsem si kdy něco opravdu užila, tak to byla tahle dovča. Pokud někdo chce strávit dovolenou v pohádce, mohu doporučit.

Táňa: Milá Evo, zdravím ptám se: obálku na Papouška v aspiku sis navrhovala sama? Je fajn jednoduchá a přitom zaujme.
Odpověď: Milá Táňo, ano, navrhovala jsem ji sama, stejně jako tu u předchozího Papouška. Modelka na titulce je moje siamské dvojče, čivavka Eninka.

Lída: Na co jdete nejraději do kina, na "ženský" film?
Odpověď: Mám ráda české filmy a humor samozřejmě zvlášť. Líbí se mi třeba filmy s panem Macháčkem.Jinak spíš než kino u nás frčí domácí kino, s osvědčenou klasikou: Jak dostat tatínka do polepšovny, S tebou mě baví svět...

Helena: Dobrý den, a už zase píšete něco nového, na co bychom se mohli (nebo spíš mohly) těšit?
Odpověď: Ano, to tu také již bylo zmíněno a tak pro ukázku z připravované knížky: „A s čím jste tady vy?“ Rozpačitě jsem se rozhlédla. Hlas, za který by se nemusel stydět zdatný dřevorubec, vycházel z konce lavice naproti mně a patřil nakrátko střižené tmavovlásce, trhající pomyslnou cílovou pásku s nápisem „Všechno nejlepší k padesátinám“. Ihned jsem si ji pojmenovala – Mohutná. Ta otázka v přeplněné čekárně gynekologie byla bezpochyby adresována drobné krásné zrzce, jenž už na první pohled byla celá přešitá, byť krk a ruce prozrazovaly, že za Mohutnou dobíhá do cíle druhá. Povzdech nadzvedl silikonové poprsí. „Asi jsem těhotná.“ Čekárny lékařů svádí pacienty, zvláště ženy, k nadměrečné výměně informací. „Proboha, kolik vám je?“ neskrývala údiv Mohutná. „Pořídit si na starý kolena spratka, tomu říkám odvaha.“ „Včera jsem oslavila osmatřicátiny.“ „Tady jste mezi svejma, tady se hraje na pravdu. Osmatřicet v přítmí baru,“ mrkla na ni Mohutná a paní sedící vedle se začala rozpačitě hihňat. Když přestala, usmála se na zrzku a dobrácky řekla: „Ženský voči jsou kvalitnější než rentgen.“ Mohutná byla milosrdná. „Přeříct se může každej.“ „Chtěla jsem říct osmačtyřicet,“ vyklopila zrzka, ačkoliv bylo jasné, že mít v kabelce devítku, jako prevenci proti dalším otázkám na tělo by ji neváhala použít. „A není to spíš přechod?“ zeptala se Mohutná. „O tom se nežertuje,“ řekla zrzka tónem, jako by se jí zeptala, jestli nemá lepru v posledním stadiu. „Já taky nežertuju,“ ubezpečila ji. Ve dveřích se objevila sestra. „Paní Vidličková, pojďte dál.“ Zrzka se překotně zvedla, přičemž jí spadla na zem kabelka a obsah se radostně rozeběhl čekárnou. Množství povalujících se kosmetických výrobků připomínal vybavení divadelní šatny. Mohutná během pikosekundy posbírala největší množství, neboť její ruce nebyly zakončeny dlaněmi, ale první velikostí tlap. Podala je zrzce - Vidličce a sklidila rozpačité zamrkání umělými řasami. „Tak paní Vidličková, prosím,“ netrpělivě zadupala na prahu sestra a zrzka zmizela uvnitř.

honza : Chystáte vydání vašich knih také v elektronické podobě?
Odpověď: Nakladatelé si to žádají, např. Papoušek v aspiku v této podobě vyjde. Moje srdeční záležitost to ale není.

Maruška: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, kde čerpáte náměty pro své knihy, jedná se z části o autobiografické náměty, či nějaké příběhy z okruhu vašich známých?
Odpověď: Myslím, že skoro každý autor alespoň částečně čerpá ze svého života - pokud to není autor upíří ságy :o)) Jsou příhody, které vyloženě napsat musíte. A jak jsem tady již odpovídala, často se jedná o inspiraci příhodami mých známých a kamarádek. Některé jsou neuvěřitelné a sejít se s nimi znamená útok na bránici. A to je, myslím, dobře. Špatných a negativních zpráv je všude kolem spousta, stejně jako odevzdaných a nešťastných lidí. Když se podaří někoho takového pobavit a rozesmát, ukázat mu, že stejné potíže má i někdo jiný a jak se s tím pere, tak to je fajn, ne?

Petr: Jak dlouho vám průměrně trvá napsání knihy?
Odpověď: To se dá říci těžko. Já ji píši zhruba tak jeden rok. Napíšu, vracím se pořád dokola, piluji. Jedna z mých knih vznikla v rekordně krátkém čase, byl k tomu zvláštní důvod a bylo to o sebekázni psát a psát. Ale tenhle způsob mi nevyhovuje. Víte, co se říká: práce chvatná, málo platná...

Marcela z Hodonína: Dobrý den! co vás vedlo k tomu stát se spisovatelkou?
Odpověď: Dětský sen. Psala jsem už jako dítě. V mých tehdejších pohádkách dostal Honza za odměnu šišku salámu a krabičku cigaret, bavila jsem svými výtvory už spolužáky na základce.

Junek: Co rikate na e-knihy a vselijake ty elektronicke ctecky knih? Nebojite, ze to bude konec papirovych knih? Ja osobne nedokazu cist knihu, na kterou si nemohu sahnout a potrbuji citit tu vuni nove knihy.
Odpověď: Je to pokrok. Tak jako pro vás i pro mne mají kouzlo klasické knihy. Umím si představit, že bych možná čtečku vzala na dovolenou, abych v letadle nemusela platit nadváhu, která mi díky přepravovaným knížkám hrozí. Ale ani tím si nejsem jistá. Jinak potřebuji šustění papíru. Konec knih to nebude, ale ubere jim to zřejmě hodně čtenářů. Je to velká škoda.

Pavel: Dobrý den, vedla jste děti ke čtení? Jak zápasí s gramatikou? Co říkáte na dnešní nezájem dětí číst a jejich problémy s gramatikou, resp. co byste navrhovala, aby zase začaly číst?
Odpověď: Je to velká bolístka dnešní doby. Já sama děti ke čtení vedla, ale také se to vymklo. Jiných lákadel je kolem totiž spousta. Gramatiku jsem jim do hlav nahustila, chybku udělají spíš výjimečně. Líbí se mi různé akce, např. knihoven, na podporu toho, aby děti četly. Ale prvopočátek je v rodinách. Pokud ani rodiče nečtou, většinou to míjí i děti. Pro mě by Vánoce bez knížky jak v dětství, tak i nyní, nebyly Vánocemi.

Máček: Zdravím, zajímalo by mě, jestli jste se někdy zajímala o historii svých předků a pokud ano, co zajímavého jste zjistila. Pokud ne, lákalo by vás zjistit váš rodokmen?
Odpověď: Vy mi čtete myšlenky? Snažila jsem se, je to složité, jsem stále ve stadiu shromažďování. Nic zajímavého, jako že praprapraděda byl hrabě, jsem nezjistila.

Věra: Dobry den, videla jste televizni film Cizi pribeh, kdy hlavni hrdinka prenechala kvuli psani peci o dite manzelovi? Jak jste psani a vychovu deti zvladala?
Odpověď: Opravdu? Ne, to jsem neviděla a představit si takovou situaci neumím. Při dětech jsem psala "rekreačně", takže to šlo. Zvládnout se dá všechno a zvlášť, když to člověka baví.

Voves: Kdy píšete nejčastěji? Pravidelně dopoledne, odpoledne, večer, nebo dle nápadů?
Odpověď: Často co napíši přes den, večer přepíšu. Takže se snažím psát večer, když mě to nejvíc baví.

Radka: Dobrý den, dostala jste nabídky na natočení filmu podle Vaší knihy? Pokud zatím ne, nebránila byste se tomu?
Odpověď: Takové jednání už proběhlo, uvažovalo se o tom, zatím to leží v šuplíku. Bránila bych se opilci v parku, filmu ne.

Majda: Máte něco společného se svými hrdinkami? :-)
Odpověď: V posledních knihách věk černého uhlí :o)

Béda: Stane se vám, že při čtení vás napadne něco, co byste mohla použít do své knihy? Nebojíte se pak obvinění z plagiátorství?
Odpověď: Napadne a zatlačím slzu, že jsem to nevymyslela já. Nekopíruji.

Kodl: Dobrý den, jaká kniha od jiného autora Vás nejvíce zaujala v poslední době a jaká je Vaše nejoblíbenější vůbec? A které autory máte mezi oblíbenými? Děkuji.
Odpověď: Teď nevím, abych to napsala dobře, ale mám moc ráda Suzane Kubelku. V jejích knihách je nadhled, humor, ale i srdce. Kdybych měla uvést všechny oblíbené autory, nestačila by hodina chatu.Mám ráda také knihy o české šlechtě, např. od Vladimíra Votýpky. A pohlazením pro duši jsou pro mne knížky Táni Kubátové, dojala mne knížka Heleny Tyburcové, rozesmějí mne aforismy Zdenky Ortové a přečtu si ráda detektivku třeba od Petry Nachtmanové. Mám hodně ráda české autory.

Mirka: Spisovatelkou jste se stala, ještě vás drží dětský sen o veterinářce?
Odpověď: Čím jsem starší, tím víc špatně snáším utrpení zvířat a kdybych byla veterinářkou, měla bych potřebu všechna zachránit. Tudíž bych doma měla ZOO. Naštěstí alespoň druhý sen se mi splnil, takže zvířátka mám jen pro radost.

R.V., Benešov: Komu dáváte svůj nový rukopis přečíst prvnímu? Kdo je váš první kritik? Využíváte manžela?
Odpověď: Mám dobrou kamarádku, která je měřítkem toho, jak se která kapitola podařila. Když se směje, vím, že mám vyhráno. Když si nacpe do pusy větrník a mračí se, je mi jasné, že mě čeká velké přepisování. Manžela využívám na zatloukání hřebíků :o))

Adéla: Píšete ve dne nebo v noci? Musíte mít na psaní úplný klid nebo třeba posloucháte nějakou oblíbenou hudbu?
Odpověď: Jsem sova a psaní mě baví nejvíc v noci. Přes den píši spíš takové ty pracovní věci, večer si zalezu ke knížce. Hudba? Ta musí být!

Pavlína M, Praha: Kterou ze svých knížek máte nejraději, kterou jste napsala nejrychleji a která vám dala nejvíce zabrat?
Odpověď: Je jich víc, které mám více ráda, než ty ostatní. Srdeční záležitostí je Papoušek na smetaně a jeho volné pokračování Papoušek v aspiku, Žena v (kon) kurzu, ale také Momentálně mladá a Žena s. r. o. Která mi dala nejvíc zabrat? Možná právě Žena v (kon) kurzu a to proto, že jsem měla představu, jak se bude příběh vyvíjet, ale hrdinky si žily svým vlastním životem bez ohledu na mé přání. Ovšem nepřekvapuje mě to, postavy se mi kroutí pokaždé :o)

M. J. Příbram: Jak je to u Vás doma s dědičností talentu? Tíhne některá z dcer také ke psaní?
Odpověď: Ó nikoliv. Starší napíše sotva adresu na dopis, mladší se podědila a pomamila a kudy chodí, tudy řehtá. Má svého koníka. Grafoman jsem v rodině pouze já.

Jarka: Žena v (kon)kurzu je skvělá! Připravujete něco nového? A můžete event. naznačit co a o čem? Moc se těším, určitě si Vaši další knihu koupím!
Odpověď: Moc děkuji :o)) Pracuji na volném pokračování této knížky, hlavní hrdinkou bude "obří žena" Štěpánka.

Verča L.: Jaká je Vaše původní profese? Je "psaní" Vaše práce nebo koníček? Nebo jste "šťastná žena" a můžete říct, že obojí? :-)
Odpověď: Původní profese je taková, kterou jsem nikdy dělat nechtěla, ale osud chtěl jinak. Psala jsem vedle svého hlavního povolání po večerech a v posledních letech mám to štěstí, že se můj koníček stal i mou prací. Kromě knih píši také pro různé časpisy.

K. Pilná, K.Hora: Dobrý den, zajímalo by mě, jak si vybíráte témata? Čerpáte ze skutečných příběhů? A svých nebo ze svého okolí a doslechu?
Odpověď: Témata blízká především ženám. Vztahy, ať už s muži, rodiči či přáteli a dalšími lidmi. Jsem obklopená spoustou úžasných lidí s množstvím až neuvěřitelných příběhů a s jejich dovolením je při psaní svých knih použiji.Díky kamarádkám!

Martina Praha: Jak se stane z dívky nebo ženy spispovatelka? Kdy se to stalo u Vás? Měla jste ve škole ráda češtinu a hlavně slohy?
Odpověď: Sloh jsem milovala, spisovatelkou jsem chtěla být tak moc, jako veterinářkou. Zvířata zůstala mým koníčkem, psů v posteli není nikdy dost, můj druhý sen se mi však splnil.

Romana Vlčková: Papoušek v aspiku je výborný název pro knihu. Přizpůsobila jste názvu knihy své příjmení, nebo je to shoda okolností? :o)))
Odpověď: Papoušek v aspiku je volné pokračování Papouška na smetaně. Toho jsem nosila v hlavě už v době, kdy jsem ani zdaleka nebyla Brabcová a mé tehdejší jméno spadalo nikoliv do říše fauny, ale flóry. Kdybych knihu začala psát později, kdo ví, třeba by to byl Brabec na smetaně, v aspiku nebo třeba na rozmarýnu.

Zdeňka: Dobrý den, paní Brabcová, píšete moc pěkně. Máte nějakou osvědčenou fyzickou aktivitu, kterou si kompenzujete dlouhé sezení u počítače?
Odpověď: Už v dětství jsem byla nakažena láskou k chlupatému benzinu, asi po dědečkovi, který byl kočím. Rodiče se mě snažili vyléčit koněm plyšovým houpacím, ale nepodařilo se. Navíc tento bacil má značnou sílu a nemoc je nevyléčitelná. Tudíž když mohu, jezdím na koni. Poslední dobou mě ale neopouští po usednutí do sedla vidina sádrového lůžka, takže se vyhýbám překážkám a kůň pak má z toho závaží, které nese na zádech, velikou legraci.

Anna Kalivodová: Dobrý den, ráda bych se zeptala zda jsou příběhy v knihách smyšlené, či jsou to reálné situace,které se někdy odehráli? děkuji předem za odpověď.
Odpověď: Nepíši v úvodu svých knih, že veškeré postavy jsou vymyšlené a případná podobnost je čistě náhodná. Postavy jsou reálné, příběhy se přihodily, ale samozřejmě jsou vylepšené v duchu: nač kazit příběh pravdou. Určitě však respektuji, když mi někdo nějakou příhodu svěří, ale nechce se o ni jinak s nikým dělit.

Oldřiška: Raději píšete nebo čtete? Pokud jste i čtenářka, jakou knížku teď máte právě rozečtenou?
Odpověď: Obojí dělám ráda a bylo by mě bez toho jen půl. Momentálně je na mém nočním stolku kniha Cesta, kterou napsala hraběnka Cecilia Sternbergová.

Zorka: Dobrý den. Dovedete krásně psát o zvířatech, nemáte chuť napsat nějaký zvířecí příběh pro děti?
Odpověď: V takovém příběhu by s mým založením králíček pronásledoval medvěda a sedmihlavá saň by se s radostí popásala na louce. Je fakt, že tyto „na hlavu postavené“ příběhy se dětem líbí a našemu Kubíčkovi je k jeho radostí vyprávím, pranýřovaná pak rodinou, že dělám dítěti v hlavě guláš. Ovšem zvíře figuruje nějakým způsobem téměř v každé mojí knížce a třeba moje fejetony vypráví čivava. Kdo ví – třeba i na to jednou dojde, ale spíš to bude příběh o zvířatech pro dospělé. Rodiče dětí by mě mohli zbít :o)

J.: Jakou roli hraje ve vašem životě humor?
Odpověď: Dobrý den. Zcela zásadní. Říkám, že díky tomu i kdybych chtěla napsat vážný dokument o životě čmeláka, mohu si být jistá, že až ho budu pozorovat, spadne z pampelišky a zlomí si nohu. Humor dokáže odlehčit i mnohé nelehké životní situace.