Kalendárium: Neděle 12. února

Svátek má Slavěna. Je to české jméno slovanského původu, které znamená buď "Slovanka" nebo "ta, která je slavena". Dnes se vyskytuje zřídka.

Pranostika:

V únoru prudký severníček - hojné úrody bývá poslíček.

Současný místopředseda vlády a ministr obrany Ehud Barak patří k vlivným matadorům izraelské politiky, kteří se rekrutovali z řad armády. Nejvyznamenávanější generál v historii Izraele, který byl v letech 1999 až 2001 předsedou vlády, oslaví 12. února sedmdesátiny.

Barak se narodil jako Ehud Brog, nejstarší ze čtyř synů imigrantů z Polska a Litvy, v kibucu Mišmar Hašaron nedaleko přístavu Netanja. Již ve svých sedmnácti letech vstoupil do armády, během služby stačil vystudovat fyziku a matematiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě (1976) a o dva roky později i Stanfordovu univerzitu v Kalifornii v USA. V armádě proslul řadou úspěšných riskantních akcí.

Od dubna 1991 až do ledna 1995 stál v čele generálního štábu armády. Po odchodu z armády v lednu 1995 krátce podnikal, než jej tehdejší premiér Jicchak Rabin pozval do křesla ministra vnitra. Do premiérského křesla se dostal jako vůdce Strany práce po vítězství v premiérských volbách v květnu 1999 nad Benjaminem Netanjahuem. K úspěšným krokům Barakovy vlády lze řadit stažení izraelské armády z jižního Libanonu v květnu 2000 po 22leté okupaci.

Po prohře v premiérských volbách s Arielem Šaronem v únoru 2001 se vzdal mandátu v parlamentu a stáhl se z vysoké politiky. Vrátil se po šesti letech v červnu 2007, kdy se stal šéfem Strany práce. Zároveň vstoupil do vlády Ehuda Olmerta. Přesto, že v předčasných parlamentních volbách v únoru 2009 utrpěla jeho strana ztrátu (skončila čtvrtá s 13 mandáty), dovedl ji do vládní koalice premiéra Netanjahua, ve které zůstal vicepremiérem a ministrem obrany. Loni v lednu založil s dalšími čtyřmi poslanci novou stranu Nezávislost (Acmaut), které předsedá a která zůstala ve vládě.

Zručný pianista Barak je od července 2007 podruhé ženatý. Má tři dcery.

Italský umělec Franco Zeffirelli, který se 12. února dožije 89 let, má úspěchy v opeře, činohře i ve filmu. Režisérská legenda je ctitelem anglické literatury a divadla a diváci na celém světě znají zejména jeho adaptace Shakespearových děl. Proslavil se také moderním pojetím klasických oper. Činohru, operu i film považuje za své manželky.

Rodák z Florencie se původně jmenoval Gianfranco Corsi. Studoval architekturu a umění, ale více než studiem byl okouzlen divadlem. Po válce začal mladý Zeffirelli jako divadelní herec a návrhář výpravy u Luchina Viscontiho. Od roku 1950 působil jako divadelní režisér doma i v zahraničí.

Oslavované jsou jeho filmové adaptace Shakespearových her z 60. let - například Zkrocení zlé ženy či Romeo a Julie. V roce 1977 natočil veleúspěšný film Ježíš Nazaretský, z dalších snímků lze jmenovat například Nekonečnou lásku z roku 1981, zpracování opery La Traviata (1982), Othella (1986) nebo kontroverzního Hamleta z roku 1990. Jedním z jeho posledních počinů je opus o slavné sopranistce Marii Callasové (2002).

Generál Stanislav Hnělička jako voják prošel boji o Tobruk i u Dunkergue. Během komunistického režimu čelil perzekuci, uznání se dočkal až po roce 1989. Letos 12. února se tento hrdina československé zahraniční armády za druhé světové války dožije devadesáti let.

Liberecký rodák Hnělička prožil dramatický útěk z okupované republiky, aby se nakonec dostal do Palestiny, kde se v lednu roku 1941 stal jedním z nejmladších vojáků 11. pěšího praporu - Východní pod velením Karla Klapálka. Zúčastnil se všech bojů na Středním východě až po Tobruk. Poté se přesunul do Británie, kde se stal členem vznikající Československé samostatně obrněné brigády. V roce 1944 se brigáda vylodila v Normandii a Hnělička se v jednotce druhého tankového praporu zúčastnil osvobozovacích akcí. Při jednom z útoků sám zajal celé družstvo německých vojáků. Po kapitulaci německých vojsk se s jednotkou vrátil do vlasti. Za hrdinství v boji byl oceněn dvakrát československým válečným křížem.

Po válce začal podnikat, avšak po komunistickém puči přišel o firmu a byl uvězněn. Perzekuován byl po celou dobu komunistického režimu. Po jeho pádu se zapojil do aktivit Československé obce legionářské. V roce 2003 byl povýšen na plukovníka v záloze.

Hnělička je držitelem mnoha československých i zahraničních vyznamenání za své bojové zásluhy. Například v roce 2005 obdržel za bojové zásluhy od francouzského prezidenta Řád čestné legie a v roce 2007 od českého prezidenta Václava Klause Řád bílého lva. Loni v listopadu byl povýšen na brigádního generála.

Konstruktér a podnikatel Louis Renault, který se narodil před 135 lety, 12. února 1877, je významnou, ale rozporuplnou postavou francouzského automobilového průmyslu. V roce 1899 založil automobilku, která dodnes nese jeho jméno a patří k nejvýznamnějším v Evropě, během druhé světové války však spolupracoval s německými okupanty.

Louis Renault svůj první automobil postavil v roce 1898 na dvoře pařížského domu svých zámožných rodičů. Již o rok později s podporou svých bratrů založil firmu Société Renault Freres a záhy se stal významným výrobcem automobilů. Se svými vozy také úspěšně závodil, po smrti svého staršího bratra Marcela při jednom ze závodů se začal plně věnovat firmě. Podílel se na návrzích mnoha technických řešení a po první světové válce získal Řád čestné legie za inovativní návrhy vojenské techniky (např. tank typu Renault FT-17). V roce 1929 podnik zmodernizoval a po vzoru Henryho Forda zahájil pásovou výrobu.

Zásadní zlom v jeho životě přinesla německá okupace. Renault se musel rozhodnout, zda firmu zavře či bude pracovat pro Němce. Zvolil druhou možnost. Po válce proto za spolupráci s Němci putoval do vězení, kde za nevyjasněných okolností 24. října 1944 ve svých sedmašedesáti letech zemřel. V roce 1945 jeho továrna přešla bez jakékoli kompenzace do rukou státu. Míra Renaultovy kolaborace je dodnes předmětem řady sporů a zkoumání historiků.

Narozeniny slaví:

italský režisér Franco Zeffirelli (1923)

výtvarník Vladimír Suchánek (1933)

herečka Jana Šulcová (1947)

imitátor Václav Faltus (1956)

rakouská sjezdařka Anita Wachterová (1967)

britský oštěpař Steve Backley (1969)

nizozemský rychlobruslař Gianni Romme (1973)

herečka a zpěvačka Kateřina Winterová (1976)

americká herečka Christina Ricciová (1980)

Autor: ČTK
www.ctk.cz