Život na pláži II. aneb surfing - zimní sport

Bude to znít možná překvapivě, ale surfing je tady v Západní Austrálii považován především za zimní sport. Sám jsem si zpočátku toto spojení vůbec nedovedl vysvětlit, ale teď ho již naprosto chápu. Snem každého surfaře je jezdit na co největších vlnách a jejich sezóna právě začíná. Všichni s napětím čekali na první velkou bouřku, která přišla asi před dvěma týdny. Jejím následkem se na mořském dne vytvořily tzv. "bangs", díky nimž se od té doby dělají každý den dobré vlny. Písčité mořské dno je během léta na perthských plážích obykle rovné a klidné. Vlny jsou tudíž malé a pro surf prakticky nepoužitelné. Teď s příchodem zimy však začíná ten pravý surfařský čas.

V mých očích jsou všichni surfaři napůl blázni a napůl hrdinové. Říkám si, že to musí být asi nějaké zatraceně uspokojivé vzrušení, tohle ježdění na vlnách. Ten pocit, že jste zkrotili kus prkna pod nohama a podmanili si něco tak nespoutaného jako je mořská vlna, asi máloco nahradí. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, co by člověka za počasí, které nazýváme "že by psa nevyhnal", přimělo dobrovolně vlézt do rozbouřeného a studeného moře.

Každé odpoledne, když se vracím domů ze školy, jezdím autobusem, jehož trasa vede z velké části podél pobřeží. Kdykoli je ze silnice vidět širé moře, zaměří se mé oči na skupinky černých bodů pohupujících se na vlnách daleko od břehu. Na první pohled vypadají jako hejno nějakých obřích mořských ptáků, jsou to ale surfaři čekající na tu největší a nejlepší vlnu celého dne. Velká část z nich jsou mladí kluci, co přiletí ze školy, čapnou prkno a upalují na pláž za svou největší zábavou. Nejsou to již rozhodně žádní začátečníci, ale do opravdového mistrovství jim stále dost chybí.

Starší a zkušenější surfaři vyrazí brzo ráno za rozbřesku, kdy jsou ty nejlepší podmínky. Fouká tzv. "offshore", což je vítr od pobřeží, který svou silou ještě zvětšuje vlnobití. Přes den pak vane obvykle "sea breeze", který podmínky naopak zhoršuje. Offshore se vrací někdy kolem západu slunce, kdy se na moře vydávají obvykle ti největší mazáci. Informace o podmínkách pro surfing přinášejí denně všechny lokální rádia a televize, online zpravodajství se pak lehce najde na Internetu.

Nutným vybavením každého surfaře je neoprén. Prkno si surfař pořizuje v závislosti na schopnostech a finančních možnostech. Největším problémem je pro většinu z nich dostatek času. Skloubit svůj koníček s pracovní dobou se daří jen některým, opravdoví "zažranci" jsou většinou nezaměstnaní. Když jsem přijel, povídal mi jeden Australan, že snem každého druhého teenagera je brát podporu v nezaměstnanosti, kouřit trávu a jezdit každý den na surfu.

Je logické, že takové množství surfařů si žádá dostatečný počet záchranářů. "Surf lifeguards", jak se jim správně říká, jsou nedílnou součástí celé surfařské kultury. Sdružují se obvykle do velkých klubů a jejich hlavní náplní je udržovat se v co nejlepší tělesné kondici. Člověk je může často vidět jak trénují na prknech nebo na kajacích pádlování proti vlnám.

V jejich povolání hraje čas samozřejmě nejdůležitější roli. O osudu topícího se surfaře rozhodují často vteřiny. Možná také proto pořádají všechny kluby záchranářů tolik nejrůznějších závodů. Soutěží se v pádlování, plavání, v běhu po pláži a množství dalších disciplín. Měřítkem úspěchu je vždy dosažený čas. Sledovanost takových závodů je obvykle vysoká, národní mistrovství se vysílají v televizi a šampióni se těší velké popularitě.

Své závody mají samozřejmě i surfaři. Nevýhodou jejich soutěže je, podobně jako v krasobruslení nebo gymnastice, závislost na rozhodčích. Surfařští šampióni jsou pak vynášeni téměř do nebe.

Autor: Jan Schlindenbuch