Margaret River

Hlavní sezóna na Margaret River teď na podzim už pomalu končí. Na svůj první výlet za poznáním jsem se vydal autem společně se svým bratrancem Markem v pátek večer. Jelikož padla poměrně rychle tma, vůbec jsem neviděl, kam jedeme. Krajina podél silnice se mi zúžila jen na souvislý pás eukalyptů nasvícených reflektory.

Jeli jsme sice po výborné dálnici, prakticky bez provozu, ale naše rychlost nebyla zdaleka závratná. Museli jsme totiž dávat pozor na největší postrach australských řidičů - skákající klokany přes silnici. Já jsem si sice malinko naivně přál konečně uvidět vytouženého divokého klokana, ale poté, co mi Mark vyprávěl několik příběhů s tragickým koncem pro toto ušlechtilé zvíře, jsem změnil názor.

Nicméně kousek od cíle naší cesty bylo mé přání vyslyšeno. Malý "kangaroo" s jasně svítícíma červenýma očima se zastavil přesně uprostřed silnice. Jelikož jsme jeli už hodně pomalu, nebyl problém včas zastavit a pokochat se pohledem na toho krasavce. Vrhnul na nás pohrdavý pohled a odskákal kamsi do buše.

Cílem naší noční jízdy byla jedna opuštěná pláž kousek od Margaret River (název řeky a také hlavního turistického centra celé jižní oblasti Západní Austrálie).

Když jsme se ukládali ke spánku pod širým nebem, foukal opravdu studený vítr a zatažené nebe věštilo dešťovou přeháňku. Noc nebyla opravdu nic moc, ale o to krásnější bylo ranní probuzení. S východem slunce se mi před očima zjevila divoká až mystická scenérie kopcovité krajiny částečně porostlé nízkou buší. Já sám jsem stál na jednom z kopců a dole pode mnou se s dunivým rachotem tříštily obří vlny o strmé útesy. Písečná pláž napravo od útesu vzbuzovala dojem panensky nedotčeného zapomenutého místa.

Řikal jsem si, že k naprosté dokonalosti celého zážitku by mohla připlout ještě nějaká velryba. Ty se tady totiž čas od času objevují. Bohužel hlavně na "jaře" (září, říjen), aby zde přivedly na svět mladé.

Podobných míst, jaké jsem zrovna popsal, se v oblasti Margaret River nabízí desítky. Pobřeží v délce zhruba 100 kilometrů uspokojí milovníky přírody stejně jako všech vodních sportů. Zvláště surfaři si přijdou na své. Konají se zde i jedny z nejznámějších surfařských závodů na světě. Na mnoha místech se dá výborně potápět a rybařit.

Další atrakcí Margaret River je víno. Pěstování této ušlechtilé plodiny tu má velmi krátkou historii. První vinice začaly stáčet víno teprve koncem šedesátých let. Přesto si už celá oblast vysloužila přezdívku "Bordeaux jižní polokoule". O kvalitě místních produktů není nejmenších pochyb. Temně červený Shiraz, Cabernet nebo Merlot vám v ústech zanechají naprosto blažený pocit. Věčné západoaustralské slunce dělá zkrátka svoje.

Kromě vína se zde pěstují také jablka, hrušky, ale i třeba avokáda. Na rozlehlých pastvinách se pasou stáda krav a ovcí. Kus cesty směrem do vnitrozemí leží známý národní park "Údolí velikánů", kde rostou jedny z největších stromů na světě. "Karri a Jarrah trees" mohou dorůst třeba až do stometrové výšky.

Zajímavou zkušeností je pak zajisté výstup do koruny těchto velikánů po točitém schodišti a následný výhled do kraje z vrcholu této přírodní rozhledny.

Můžete si být prakticky jistí, že přestože se celá oblast stává každým rokem stále populárnější pro návštěvníky ze všech koutů světa i obyvatele Perthu, objevíte zde především klid a pohodu. Těžko totiž najdete ve světě ideálnější spojení než jsou panenské písečné pláže, sklenice lahodného vína a odpolední procházka v lese s pohádkovou atmosférou.

Autor: Jan Schlindenbuch