Den sedmý – Mataranka – Kakadu

Katherine Gorge a oblast Gunlom Falls sice do Kakadu oficiálně nepatří, ale v mojí hlavě se všechny tyto oblasti slily v jednu nádhernou podívanou. Ale vezměme to hezky popořadě.

Oblast okolo města Katherine leží zhruba 300 km jižně od Darwinu (hlavního města australského Top Endu) a je vyhlášená pro svůj Národní park Nitmiluk. Srdce tohoto parku tvoří unikátní rokle Katherine Gorge, obrovský rýpanec uprostřed zdejších drsných rudých skal.

Jako na mnoha jiných místech, i zde je spousta pro domorodé obyvatele posvátných míst. Slovo „posvátný“ má navíc několik „úrovní“. Některá posvátná místa jsou vyhrazena pouze mužům, jiná zase ženám, jiná místa jsou přístupná podle věku i podle hierarchie v kmeni. K jiným místům se zase váže tolik děsivých historek, že tam radši nikdo nechodí, a když už se tam někdo odváží, chová se velmi tiše a přichází bez malých dětí, to aby nezačala náhodou křičet a neprobudila spící monstra.

A přesně to je případ Katherine Gorge. Roklina sestává z několika různých částí, do kterých se sice beze strachu vydávají bílí muži, ale domorodci nikoli – v jedné z místních jeskyní totiž žije monstrum, které se snadno nechá vyrušit dětským křikem. A pokud se takto vzbudí, zahubí křiklouna i jeho ochránce.

My jsme během naší návštěvy žádné monstrum neprobudili, nejspíš proto, že jsme nekřičeli. Chtěli jsme si půjčit kanoe a projet si soutěsku po vodě. Trest za naší troufalost nás ale stejně dostihl – půjčovna byla zavřená, a tak jsme byli nuceni vyměnit pádlo za boty a vydat se do soutěsky pěšky.

Ale nevadí, půjčovna byla zavřená proto, že by se v místních vodách mohli ještě nacházet krokodýli. Ti sem proklouzli ze severu během období dešťů, které zde panovalo před dvěma měsíci. Takže lepší šlapat pěšky než ve smrtelné panice pádlovat ke břehu.

Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, nebyla procházka vůbec špatná – na začátku sice dost drsnej výstup na horní okraj kaňonu, nahoře ale čekala odměna v podobě s překrásných výhledů do krajiny tropického severu Austrálie. Stezka navíc pokračovala příjemně klesající pěšinou vinoucí se eukalyptovým lesem. Takže nakonec za jedna.

Pro dnešek to ale ještě nebylo všechno, ba naopak, to nejlepší na nás ještě čekalo. Když jsem se v Kata Tjuta rozplýval nad krásou Údolí větrů a západy slunce v australské poušti, netušil jsem, že se dostanu na, pro mě nyní už skoro posvátné, místo kousek od Kakadu – místo zvané Gunlom Falls.

V podstatě se jedná o 30 metrový vodopád v příjemné tropické krajině. Jenže tenhle kousek přírody má na člověka cestovatele políčeno hned dvakrát, jednou dole v tůni a podruhé nahoře nad vodopádem. Začněme dole – billabong – jezírko, do kterého mizí vodopád, je jako jedno z mála zdejších míst tzv. „crocodile-free“, takže se v něm můžete koupat beze strachu, že si na vás pošmákne nějakej šestimetrovej macek. Ve spojení s příjemně teplou, průzračně čistou vodou, písčitým dnem a zeleným porostem okolo se tohle místo umí pěkně zažrat pod kůži, to mi věřte.

A druhý bonbónek? Ten si vychutnáte jakmile podniknete zhruba 15 minutový výstup k horní části vodopádu. Nejenže krásně vidíte na jezírko, kde jste před chvílí koupali, ale především ... se před vámi rozevře jeden z nejnádhernějších výhledů do australské tropické krajiny.

Nahoře, než se potok převalí přes okraj, najdete několik mělkých, ale čistých jezírek, ve kterých se můžete koupat, a přitom se dívat do krajiny, která se před vámi rozprostírá. Je to jako kdybyste seděli na nějaké úžasné rozhledně, ale po krk ve vodě a kochali se tou nádherou kolem.

A když jste chytří, jdete tam na západ slunce a mlčky pozorujete, jak se rudé australské slunce zanořuje do kouřových mraků. Myslím, že to je jeden z těch momentů, ve kterých si vás krajina přivlastňuje (jak trefně píše V. Cílek ve své knize Krajiny vnitřní a vnější). A ještě jedna věc – vzal bych sem všechny lidi, které neláká cestování. Hned by změnil názor!

Autor: Petr Musilek
www.go2australia.cz