Den osmý – Kakadu národní park

Naší první zastávkou byl Yelow Water Billabong. Ten byl však zavřený z důvodu přílišného množství vody a nějakých těch šestimetrových kousků v ní. To nám ale nevadilo – měli jsme totiž v plánu navštívit ještě jiný billabong a pozorovat slanovodní krokodýly. Z Yellow Water jsme se vydali směrem k první povedené zastávce dnešního dne – oblasti Nourlangie Rock (známé také jako Burrunggui). Jde o jedno z míst, kde se na pískovcových skalách zachovalo domorodé umění staré tisíce let.

Domorodci tam tehdy malovali vše, co okolo sebe viděli, a to jak pro zábavu, tak i pro poučení. Najdete zde výjevy z tanců, slavností a z domorodých setkání (tzv. corroboree). Nechybí ani atlas ryb, který je vyveden v detailní přesnosti a nabízí „rentgenové snímky“ – všechny namalované rybky mají i vnitřnosti, snad aby se domorodé děti mohly učit praktické věci do života. Samozřejmě nechybí stáda klokanů, vodních buvolů atp.

V Národním parku Kakadu funguje úžasná věc – tzv. „ranger talks“. Jeden z rangerů parku obchází v určitou hodinu vybraná stanoviště (místa, kudy chodí hodně turistů). Dorazí vždy v předem daný čas a všem zájemcům, kteří na něj čekají, sděluje zajímavé informace o místě, kde se právě nacházejí.

My jsme takhle potkali rangerku u jedné aboriginské malby. Vyprávěla velmi poutavý příběh tohoto místa se spoustou úžasných podrobností – skvělé, určitě doporučuji.

Z Nourlangie Rock jsme pokračovali dále do útrob Národního parku Kakadu. V Bowali Visitor Centre jsem si koupil domorodou malbu nevelkého formátu, abych ji mohl snadno vozit po zbytek výletu a následně transportovat i do Evropy. Všechny místní malby jsou samozřejmě ručně malované zdejšími domorodci, pro které je to snad jediný zdroj příjmů.

Všechny ostatní suvenýry jsou sice nádherné, ale nepraktických tvarů a velikostí. Třeba takové didgeridoo – úžasný artefakt s nádhernými motivy, ale když má na délku přes metr... Nebo různé slaměné košíky a dekorace – zase mamutích rozměrů. Nejvíce mě ale zaujaly překrásné domorodé ruční malby na vyschlé kůře místních stromů. Opravdu nádherné. Přírodní materiály, domorodé motivy z doby „dreamtime“ (nejčastěji zobrazení mýtických sil Mimis), ale ten formát (skoro 200 x 150 cm). Tak to si do letadla opravdu nevezmete, zvlášť když je nemůžete jen tak srolovat do tubusu...

Následoval další silný zážitek. Náhorní plošina Ubirr s výhledy na tropické mokřady Kakadu NP, při kterých se tají dech. Cestou jsme opět míjeli prastaré domorodé malby (i zástupy turistů), ale když jsme dorazili do bodu nula, byli jsme najednou skoro sami. Bod nula, to je pro mě místo vyhlášeného výhledu ze skály Ubirr.

Jedná se o erozí rozrušenou skálu zvedající se několik desítek metrů nad okolní terén. Skála tak poskytuje úžasný výhled. A vezmu-li v úvahu, že se v okolí nachází nádherné mokřadní planiny s vždy zelenou trávou a vodními buvoly, je to opravdu téměř mystické místo. Po Gunlom Falls nejhezčí místo v Kakadu!

V Ubirr jsme se vydali do nejvýchodnější výspy Kakadu – místa zvaného Border Store. Proč „Border“? Protože Border Store je poslední možné místo, kam se dostanete bez povolení. Pokud byste chtěli jet dále (za ukázkovým brodem přes East Alligator River, který jsme si nenechali ujít a s Patrollem jsme si ho přebrodili hned dvakrát), museli byste mít povolení od správy NP.

Dále se totiž rozkládá uzavřená domorodá rezervace zvaná „Arnhem Land“. Je to oblast, kterou si domorodci spravují sami a která je vyhrazena jen jim. Samozřejmě, že se tam dostat dá. Je to však taková vedlejší věc a většina běžných turistů to ani nezkouší – není k tomu důvod. Kakadu vás nadchne i bez návštěvy Arnhem Land. A navíc, proč nenechat domorodým obyvatelům kousek země bez davů turistů?

Odpoledne nás čekala ještě jedna štace, na kterou jsme se moc těšili – projížďka po řece. Pro nezasvěcené, vyjížďka za krokodýly do povodí řeky Mary River, a to na člunu s průvodcem. Čas jsme zvolili strategicky – takhle k večeru bude slunce již níž, bude tedy dobré světlo. A navíc, k večeru se většina místních vodních potvůrek zase probouzí k životu (resp. k večeři).

Vše proběhlo na jedničku – měli jsme prima průvodce, mluvil trochu australským slangem, ale nakonec jsme to zvládli. Viděli jsme nějaké krokodýly a aby toho nebylo málo, byli jsme zasvěceni i do ostatních tajů říčního ekosystému – především okolní fauny a flory.

Z fauny bych zmínil nádherné dravce posedávající na pahýlech dávno uhnilých stromů, klokany spásající zelenou šťavnatou travičku a v dálce také vodní buvoly. Zarazilo mě ale následující – vodní buvoli se nepasou hned u koryta řeky mj. proto, že jsou tam krokodýli, a ti jak známo, si troufnou i na zvíře velikosti buvola. Co ale ti klokani, kteří se troufale pásli hned vedle křoví, u kterého se slunili krokodýli? Buď nějací kamikadze klokani, nebo nevím.

Taky jsme ochutnali pár semen místních květin, které rostou přímo na podmáčeném břehu. Semena chutnala ve většině případů jako mandle, takže prima a vynikající průvodcovský fígl.

Dnešek jsme nezakončili jinak než stylově – v krokodýlím pubu na u řeky Mary. Cítili jsme se trochu jako Australani – před hospodou zaparkovaný Patrol, zablácené boty, v ruce vychlazené pivo Carlton Draught a za sebou náročný den.

Autor: Petr Musilek
www.go2australia.cz