Cesta magickým vnitrozemím Austrálie

Itinerář byl jasně dán: start v Sydney, přelet do Adelaide, dále autem přes Rudé centrum až nahoru do oblasti Kakadu a Darwinu. Následoval přelet do Cairns, průzkum Velkého bariérového útesu, pralesa Daintree a náhorní plošiny Atherton a nakonec přelet zpět do Sydney. Celkem bylo plánováno zhruba 3500 kilometrů ve dvou týdnech, 3 různé klimatické zóny, pouště i pralesy, sucho i slaná voda oceánu, exotické rostliny i slanovodní krokodýli. Zde je popis toho, jak jsme se oba – každý po svém – během této cesty zasnoubili s australským kontinentem a přehlídka míst, která (ne)vynechat během vašich cest po „terra australis incognita“...

Příjemnou zábavu!

Den první – Flinders Rangers

Konečně to přišlo – po všech těch přípravách a především čekání jsme ráno s Tomem nasedli do Boeingu společnosti Virgin Blue a opustili hranice NSW, abychom se zanedlouho ocitli ve státě Jižní Austrálie, konkrétně v Adelaide, jeho hlavním městě. V Adelaide žije zhruba 1 300 000 Aussies (Australanů).

Město bylo založeno v roce 1836, avšak dnes působí dojmem mnohem mladším – stylu Washington nebo Canberra. Na Adelaide vás hned zaujmou dvě věci – park, který obklopuje celé centrum města (z výšky vypadá celé centrum jako jeden velký park), ale také urbanistický koncept města. Město je totiž plánováno doslova jako podle pravítka, rovné široké bulváry křížící se v pravých úhlech.

Na Austrálii docela neobvyklé pojetí, kromě Canberry, ta byla také naplánována nějakým šíleným matematikem, i když o něco později. Jinak je ale město celkem nudné, i když se to pro sebe snažím ospravedlnit tím, že byla neděle.

Každopádně my jsme po příletu vyrazili do centra. Aniž bychom stopovali, vzal nás jeden místní chlapík. Cestou nezapomněl na vtípky, řekl nám, že v outbacku (australské vnitrozemí) bychom se rozhodně neměli nechat jen tak někým vozit a přihodil historku o Wolf Creek (australský hororový film o nějakém šílenci, který v outbacku zmasakroval tři stopaře). Po prohlídce centra jsme jeli vyzvednout auto. Pak jsme se stavili v turistickém centru, kde jsme zjišťovali aktuální informace pro průzkum Flinders Ranges a pro další cestu na sever k hranici s NT. Spaní jsme vyřídili jednoduše – s karavanem jsme zaparkovali na parkingu u Arkaba Hill (cedule o zákazu stanování tam nebyla), dali si královskou večeři a šli spát.

Den druhý – Flinders Rangers – Coober Pedy město opálu

Ráno nás čekalo probuzení do přízemního mrazíku. Ano, ten den jsme si připomněli, jak se v březnu vstává v Česku ze stanu ... teploměr jsme neměli, ale nebylo víc než 2-3 stupně nad nulou.

Taky jsme tady pořídily ty nejzmrzlejší fotky z celé cesty. Ono se ale v podstatě není čemu divit – cestovali jsme v červnu, tedy v australské zimě, kdy je ve Sněžných horách lyžařská sezóna v plném proudu a minimální teploty v Jižní Austrálii klesají na 3-6 stupňů celsia.

Na druhou stranu nám tohle roční období umožnilo pohodlně cestovat po jindy rozpáleném Rudém středu i jinak velmi deštivém Kakadu. Ale zpátky k dnešnímu programu – celý den jsme strávili průzkumem pohoří Flinders a především oblasti Wilpena Pound. Tak za prvé Flinders Ranges: je to nejvyšší pohoří Jižní Austrálie, táhnoucí se necelých 500 km severně od Adelaide.

Není to sice úplně při cestě do Rudého centra, ale ta zajížďka se určitě vyplatí – Flinders Ranges je totiž považováno za jednu pro Austrálii z nejtypičtějších krajin. A skutečně, holá měsíční krajina s drsnými, erozí unavenými vrcholky a pahorky. Krajina tu vypadá, jako by někdo rýpnul obrovským krumpáčem do pouště a odhalené kaňony nechal jen tak ladem, zarůst jednoduchou vegetací, většinou malou, pichlavou, ale neskutečně odolnou ...

Nejznámější oblastí tohoto pohoří (i stejnojmenného národního parku založeného roku 1945) je oblast nazývaná Wilpena Pound. Jedná se o obrovský kruhový přírodní amfiteátr o průměru zhruba 7 km a délce 17 km. Vypadá jako obrovský kráter po dopadu meteoritu, ale pravdou je, že se jedná o výsledek miliónů let přírodní eroze.

Na vyhlídková místa vede několik stezek s různou náročností, všechny však začínají u povedeného informačního centra a zpočátku kopírují stejnou trasu. Rozdělují se až na kraji rokliny, kde se můžete rozhodnout, kam až se chcete dojít. My, tlačeni časem, jsme vybrali nejbližší vyhlídku, a rozhodně to nebylo šlápnutí vedle.

Vyhlídka, v podstatě z kteréhokoli místa ve Wilpena Pound nabídne úchvatný pohled do přírodní „prohlubně či misky“, která je pokryta tradičním eukalyptovým porostem. Aboriginci si však celý přírodní úkaz vystětlují poněkud jiným, romantičtějším způsobem.

Během Doby snění (Dreamtime), kdy vznikl svět, se na tomto místě konalo shromáždění, které mělo dát řád dalšímu vývoji světa. Na toto shromáždění se ovšem nepozorovaně dostali také dva obrovští hadi. Když lidé uviděli velké hvězdy vycházející na denní obloze, pojali je jako znamení a nic netušíce začali ceremonii.

Tyto velké hvězdy však byly oči těchto obrovských hadů, kteří se chystali účastníky shromáždění zahubit. Hadi vytvořili obrovský výr a během vzniklého zmatku všechny přítomné sežrali. Oba hadi byli ale tak přejedení a tak moc je tížil žaludek, že se rozhodli si na chvíli odpočinout, a ulehli ke spánku. Ze spánku se ale už nikdy neprobudili. Jejich těla zkameněla a dodnes leží na stále stejném místě, tvoříce obvodové stěny Wilpena Pound.

A skutečně, při bližším pohledu najdete v oblasti skály, které vypadají jako hlava obrovského hada. Není divu, že Aboriginci mají k tomuto místu obrovské magické pouto ...

Dnes můžete v oblasti podnikat nejen nádherné treky, ale i létat helikoptérou a jezdit terénním autem. Zdejší možností umožňují sestavit si vynikající program na několik dnů. My jsme se však z této oblasti vydali pod zem ... do hlavního města opálů, Coober Pedy.

Autor: Petr Musilek
www.go2australia.cz