Voss

Doufám, že pak třeba aspoň někdo z lidí, kteří nám na webu nechali plamenné komentáře o naší nebo mé neschopnosti, uzná, že ne každá akce vychází či je závislá pouze na tom, jak je kdo hodně zkušený nebo vybavený.

Jen tak pro zajímavost - dnes ráno jsme v norských novinách zahlédli obrovskou fotografii vykolejeného vlaku. Poprosil jsem prodavačku, jestli by mi nemohla přeložit, co se stalo, jelikož už včera jsme zaslechli o nějaké vlakové nehodě, právě v oblasti Hardangerviddy. Prý napadlo během pár dnů velké množství sněhu, na němž vlak vykolejil.

A my prakticky nevycouvali kvůli ničemu jinému. Své sehrál samozřejmě časový limit, který jsme na přechod měli. Chci říct, že ať si každý říká co chce, nestáhli jsme jednoduše ocas mezi nohy když začalo byt malinko horší počasí nebo se vlečení sledu stalo namáhavější. V naprosté pohodě jsme přežívali několik prvních dnů a mít trošinku větší štěstí na počasí, jsme touhle dobou na platu, pravděpodobně velmi blízko místu, kam jsme chtěli dojít.

Prostě nejsem blázen, abych pokračoval v akci, kde je jasné, že za stávajících podmínek nemám čas dojít, kam potřebuji. Už takhle jsem měl pocit, že si celkem zahráváme, když jsme se v naprostém whiteoutu (podmínky, kdy si nevidíte málem ani na špičky vlastních lyží) snažili projít údolím, na jehož obou stranách visely ze skal obrovské naváté sněhové převisy a oba svahy měly všechny předpoklady být ideálním místem, odkud padají laviny.

Dali jsme tomu čtyři dny a usoudili, že to nemá cenu riskovat. To je vše, co k tomu mohu říct.

Máme ještě tři dny, tak se budeme snažit na web poslat více detailů o tom, co přesně předcházelo našemu rozhodnutí se vrátit. A jak jsem říkal, snad se podaří nahrát i nějaké ty fotografie.

Nakonec poděkování všem, kteří nám přáli hodně štěstí a drželi nám palce. Vážíme si toho!

Předchozí díl: Tak bohužel...

Hlavní sponzor expedice

Partneři:

Autor: Pavel Blažek
nevergiveup.cz