Skotsko - West Highland Way

Skotsko, to je exotická země. V přírodních podmínkách a v krajině tolik odlišná od té naší. Vlhké oceánské klima přináší časté změny počasí. Někdy jdou od moře mraky tak nízko, že si na ně člověk může skoro sáhnout. Dalším průvodním jevem oceánského podnebí je neustálý vítr, který udržuje muchničky ve svých úkrytech. Jakmile však s večerem poleví, tento drobný dotěrný hmyz se rázem vyrojí a nedá člověku pokoj.

Skoti jsou národem vesměs milým a zvídavým. Mají svou historii, puby a whisky. Rádi berou stopaře, aby se ujistili, že se jim Skotsko líbí, a aby se pochlubili, že byli v Praze, a pochválili, že tam máme opravdu dobré a levné pivo. Ve skotské krajině lze kempovat téměř všude v uctivé vzdálenosti od obydlí. Navíc se tam vyskytují takzvané Bothy, jednoduché zděné domky bez vybavení určené pro přenocování. Takže pro "walkers" velmi přátelské prostředí.

Pokud jede člověk do Skotska po zemi, neměl by si nechat ujít historickou hranici s Anglií - Hadriánův val, který vystavěli Římané od moře k moři jako obranou linii před barbarskými hordami ze severu. Do dnešních dnů se nejlépe zachoval střední úsek mezi Greenheadem a Housesteads Fort, kde tehdejší stavitelé strategicky využili přirozeného terénního zlomu a hradbu vedli po jeho okraji. K vidění zde jsou základy obraných věží, tábora posádky i ruiny římské vesnice Vindolanda.

Nejpopulárnějším skotským trekem je bezesporu West Highland Way. Tento sedmidenní pochod začíná v největším skotském městě Glasgow a vede napříč vysočinou do sto padesát kilometrů vzdáleného Fort Williamu. Jižní část trasy vede nížinou a po břehu jezera Loch Lomond, největšího lochu v Británii. Severní polovina ledovcem vytvořeného jezera je na rozdíl od té jižní úzká a hluboká a obklopena horami. Stezka West Highland Way zde ve své centrální části začíná stoupat do skotské vysočiny, aby pak v severních etapách procházela pustými náhorními planinami a odlehlými údolími přes místa, jako jsou Ďáblovy schody v horní části turisticky vyhlášeného údolí Glen Coe.

Jako perlička na závěr čeká na vytrvalé chodce v poslední etapě před sestupem do Fort Williamu odbočka na ruiny Dún Deardail, pevnosti z doby železné. Tato pevnost měla naprosto fantastické umístění na samém vrcholu kopce vysoko nad údolím Glen Nevis. Je to sice zacházka a ještě k tomu do kopce a z celé pevnosti zbyly jen základy obvodového zdiva, ale člověk si tam stejně připadá jako na malinkém Machu-Picchu, skoro na vrcholu světa. A navíc máme opravdu štěstí na pěkné počasí a přímo před námi na druhé straně prostorného a hlubokého údolí se majestátně tyčí nejvyšší hora v celé Británii Ben Nevis (1344 m).

Každá hora v Británii vyšší než 914 metrů (3000 stop) patří do kategorie takzvaných Munros. Munros podle Sira Hugha Munroa, který v roce 1891 sestavil seznam více než pěti set skotských vrcholů převyšujících tuto hranici. Díky oceánskému klimatu a relativně drsným povětrnostním podmínkám totiž vykazují Munros vlastnosti skutečných hor. Seznam skotských hor se záhy stal také seznamem met, kterých lze dosáhnout mnohem snáze než třeba himálajských osmitisícovek. Honba za vrcholky zvaná Munro bagging se brzy stala národní vášní a již v roce 1901 se jistému reverendovi Robertsonovi jako prvnímu podařilo slézt všechny.

Od Dún Deardailu se nekompromisně klesá dolů do Glen Nevis a stezka k místu zvanému Brave Heart nás vede do finále celé West Highland Way, na vyhlídku nad sympatické městečko Fort William a Loch Linnhe. Fort William je branou dále na sever do hloubi skotské vysočiny a ideálním místem, kde lze doplnit zásoby proviantu a načerpat síly na další cestu.

Autor: Ondřej Růžička