Gleny skotské vysočiny

Jedním z nejznámějších skotských údolí je Glen Coe ležící severně od Glasgow. Vede jím hlavní silnice do Fort Williamu, tudíž jej ani při cestování autem téměř nelze minout.

Je to široké táhlé údolí stoupající od moře až na náhorní plató Rannoch Moors. Po severní straně je lemované hradbou vysokých hor Aonach Eagach, zatímco na jižní straně ční masiv zvaný Three Sisters. Horní partie Glen Coe důvěrně znají i chodci túry West Highland Way, která pak stoupá přes Ďáblovy schody dále na sever. Ze své trasy si však mohou udělat asi kilometrovou odbočku na vyhlídku do údolí.

Městečko Fort William leží na jižním konci dlouhého rovného údolí zvaného Great Glen, které se táhne napříč Skotskem od moře k moři. Celým tímto údolím až do Inverness na jeho severním konci vede stejnojmenná značená stezka. Největším lákadlem Great Glenu je bezesporu nejznámější skotské jezero Loch Ness magneticky upoutávající zraky turistů doufajících, že zrovna jim se ukáže legendární příšera. Vděčným zastavením je zhruba v polovině délky jezera Loch Ness zřícenina hradu Urqhart ze 13. století.

Další pozoruhodností Great Glenu je Kaledonský kanál, který představuje vnitrozemskou vodní cestu mezi západním a východním pobřežím Skotska. Díky systému zdymadel překonává výškový rozdíl hladin a propojuje jezera Loch Ness, Loch Oich a Loch Lochy mezi Fort Williamem a Inverness. Plavba po dlouhých jezerech je tak střídána popojížděním z jedné plavební komory do druhé a čekáním na jejich napouštění a vypouštění. Seděli jsme takhle na trávníku u systému skoro deseti zdymadel ve Fort Augustus na jihozápadním konci jezera Loch Ness a pozorovali, jak pomalu skupinka jachet stoupá jako po schodech z jedné komory do druhé. Muselo trvat alespoň půl dne, než překonaly výškový rozdíl hladin mezi Loch Ness a Loch Oich.

Při ústí řeky Ness do moře leží město Inverness se svým červeným hradem z 18. století pěkně posazeným na kopečku nad řekou. V jeho okolí je sympatické centrum města a dole na řece kousek proti proudu park na ostrovech pospojovaných mostíky.

Jedním z nejvyhlášenějších treků ve Skotsku je Glen Affric. Je to určitě díky podmanivé kráse zeleného údolí a modrého jezera a asi také pro to, že leží stranou hlavních komunikací, takže tam nejezdí tolik lidí. Ono už jenom se tam dostat bez vlastní osy bylo dosti zdlouhavé. Z Drumnadrochitu u jezera Loch Ness do Cannichu to stopem šlo ještě dobře, ale dál do Fasnakylu to pěkně vázlo a odtamtud už jsme šli po silničce až k Loch Affric po svých. V Affric Lodge silnička končí parkovištěm. Ne, že by tam byl zrovna nával, ale čím dál od parkoviště jsme byli, tím méně lidí jsme potkávali a za Loch Affric už jsme byli v údolí skoro sami. Večerní bezvětří je přesně to, co si nikdo kempující ve Skotsku ve volné přírodě nepřeje. Znamená to totiž, že krvelačným muchničkám nic nebrání v obtěžování nebohých pocestných. Takový drobný nenápadný hmyz, ale v jakých hejnech se najednou rojí a jak dokáže člověku znepříjemnit život.

Procházíme borovým lesíkem po prašné džíp cestě, která se klikatí do dáli po straně širokého plochého údolí obklopeného holými vrchy. Odpoledne míjíme jedinou známku civilizace na tomto dvoudenním pochodu a to maličký hostel v Allbeithe. Malý domek uprostřed "divočiny" je energeticky zcela nezávislý. Je zde malá větrná elektrárna a na střeše solární panely. Celou dobu jsme šli proti proudu říčky Affric a zde, kde se údolí rozvětvuje, přicházíme k soutoku několika větších potoků a podél jednoho z nich stoupáme již užším údolím k Loch a´Bhealaich, přecházíme sedlo a začínáme klesat roklinkami dolů k vesnici Morvich k mořské zátoce, nebo spíše fjordu, Loch Duich.

Nalevo směrem na jih se otvírá Glen Shiel s hřebenem hor zvaným Five Sisters, a napravo dále po silnici na ostrov Sky se u vesnice Dornie nachází asi nejfotogeničtější ze skotských hradů Eliean Donan.

Autor: Ondřej Růžička