Ferris Island

Záliv je během zimy zamrzlý do hloubky asi dvou metrů. Pod ledem ale stále proudí voda, která během přílivu stoupá a svou silou nadzvedává led. Ten obvykle nevydrží a praskne a voda ho vyzvedne do výše. Při odlivu voda klesne, ale ledové kry už nahoře zůstanou a každým přílivem jich přibývá.

Takovému místu se pak říká území vysokých ledů a je to jeden z nejtěžších úseků, kterým jsme projížděli. A protože jsme jím projížděli hned první den, byla to zároveň taková zkouška odvahy. Já jsem byla v týmu s Davidem a ani jeden z nás neměl žádné zkušenosti. Naštěstí Pipin, náš vůdčí pes (vlastně fenka), věděla, kudy má jít, a tak jsme to nechali na ní.

Když jsme asi po půl hodině dorazili k Matty, byla docela překvapená, že jsme projeli bez nehody. Nás to s Davidem překvapilo ještě víc, ale říkali jsme si, že už jsme alespoň na vše připraveni. To jsme však vůbec netušili, co nás všechno ještě čeká.

Počasí nám ten den přálo. Modrou oblohou bloudilo jen pár mráčků a sluneční paprsky se třpytily na nekonečné bílé ploše. Odpoledne se sice začal zvedat vítr, ale to už jsme se pomalu blížili k našemu cíli. Matty má na Ferris Island malinkatý srub pro šest lidí, ve kterém jsme nocovali. Uvnitř je jen stůl, na kterém se vaří a lavice, která se na večer rozloží a položí se na ni spacáky.

Nejdříve jsme se postarali o psy, vybalili věci ze saní, rozdělali ve srubu oheň a začali připravovat večeři. Při této příležitosti jsme byli poučeni, jak vybírat dobrý sníh na rozmrazení a pochopili, že je to hotový kumšt.

Člověk, který měl na starosti vodu, vyfasoval lopatu a menší pytel a už se šlo. Museli jsme samozřejmě najít sníh čistý, pokud možno bez písku, prachu, listí nebo jiných nečistot. Také to musel být sníh pevný, žádný prašan, aby se dal dobře lopatou nabrat a byl pokud možno ve větších kusech, které se vešly do hrnce. A jedna finta navíc: Když se rozmrazuje sníh, vždycky je lepší nalít do hrnce nejdřív trochu vody a teprve do ní dát kus sněhu. Proces rozmrazování je pak rychlejší. A hlavně, kastrol s vodou se nesmí ani na chvíli postavit na sníh (ani ve stanu), jak jsme záhy pochopili. Když jsme ho pak dali zpátky na vařič, tak nám vařič "chcípnul". Chybami se člověk učí.

Převařená voda se pak použila buď na teplé nápoje, nebo na uvaření večeře, myti nádobí a nebo čištění zubů.

Autor: Petra Davidová