Žďárské vrchy a Železné hory

Dva kilometry severně od Žďáru nad Sázavou je Zámek dr.Radslava Kinského, ve kterém se nachází mimo jiné Muzeum knihy, a Zelená hora s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého. Nejvýznamnější dílo architekta Jana Blažeje Santiniho (dokončeno roku 1722) je zapsáno do seznamu památek UNESCO. Kostel, k němu přilehlý hřbitov a ambit, mají půdorys hvězdy. Symbol hvězdy se zde ostatně vyskytuje skoro všude i v interiéru kostela. Ochotný pan průvodce má připravený zajímavý výklad.

Samotné vrcholky Žďárských vrchů, často kolem 800 metrů nad mořem, tvoří kvůli zvětrávání většinou holá skaliska. V hlubokých lesích, které jsou útočištěm například jelenům evropským, se nachází spoustu zajímavých míst. Pramení zde řeka Svratka, Sázava nebo Chrudimka a prochází tudy hlavní evropské rozvodí Labe - Dunaj. Jednoho slunečného podzimního víkendu jsme je přešli křížem krážem ze Žďáru nad Sázavou do Hlinska. Za války zde působil partyzánský oddíl "Mistr Jan Hus", který připomíná zemljanka a památník na Fryšavském kopci. Celou oblast Žďárských vrchů křižuje velké množství značených turistických cest, jsou zde ideální terény pro cyklisty a v zimě pro běžkaře. Stříbrná studánka pod Žákovou horou je jedním z pramenů řeky Svratky. V roce 1970 zde prezident Ludvík Svoboda vyhlásil CHKO Žďárské vrchy, což připomíná pamětní kámen. Vrchol nejvyšší hory Devět skal skutečně tvoří shluk celkem vysokých skal s devíti věžemi. Na Žákově hoře je umístěn geodetický bod pro měření nadmořských výšek a pohybů zemské kůry.

Železné hory

Nedaleko Hlinska severozápadním směrem se v lese ukrývá několik zaplavených lomů. O sedm kilometrů dál severně po modré značce jsou Ležáky, vypálené a srovnané se zemí v roce 1942. Na místě, kde stávala vesnice, jsou dnes žulové obelisky připomínající hrůzy, ke kterým zde došlo.

Z Ležáků jsme přešli do městečka Nasavrky a dále po modré značce přes Hradiště, kde zhruba před dvěma a půl tisíci lety stávalo keltské oppidum a dnes je keltská naučná stezka a dřevěná rozhledna, a dále proti proudu řeky Chrudimky až na Seč. Modrá značka vede podél řeky částečně po silnici, ale částečně také po stezkách v údolí řeky a kolem Křižanovické vodné nádrže. V pomyslném trojúhelníku mezi Chrudimí, Čáslaví a Chotěboří se rozkládá CHKO Železné hory, které dominuje táhlý hlavní hřeben, zhruba v polovině u Třemošnice jakoby vykousnutý Lovětínskou roklí a Hedvičiným údolím. Na výběžku mezi nimi je zřícenina hradu Lichnice.

Hřeben je porostlý bukovými lesy, které na podzim září oranžovým a zlatým listím v kontrastu se světle šedými kmeny buků. Známou rekreační oblastí je vodní nádrž Seč na řece Chrudimce s přes 40 metrů vysokou zděnou hrází. Jako orlí hnízdo je na skalním útesu vysoko nad přehradou zřícenina gotického hradu Oheb. Věž, členité zbytky zdí s různými okny a branami i zbytky sklepení, to vše na této romantické zřícenině nabádá k průzkumům a objevování nových a nových zákoutí. Na skále přímo u přehrady je ještě jedna zřícenina - hrádek Vildštejn. Ta je však nepřístupná. Na úbočí Kaňkových hor pod hranicí zlatošedého bukového lesa se volně popásají koně, stejně bezstarostně jako poutníci procházející tímto koutem Čech.

Autor: Ondřej Růžička