Tip na výlet: Pěší túra Pec pod Sněžkou - Broumov

První den 8.7.

Pec pod Sněžkou - Sněžka - Horní Albeřice

Pec pod Sněžkou (dolní stanice lanovky na Sněžku), Růžohorky, Sněžka (po žluté), Jelenka, Pomezní Boudy - Malá Úpa (po červené - Cesta česko-polského přátelství), dále přes Malá Úpa do Horní Albeřice (po červené - cesta bří Čapků)

Ranní autobus z Černého mostu odjíždí v nemilosrdný ranní čas 6:35, a proto vstávání do noci je nevyhnutelné. Naštěstí je po ránu v autobusu příjemně a dá se i chvilku pospat. Po desáté jsme v Peci, dáme si kávu, ranní pivo a hurá k lanovce. Ale ejhle, od její stanice se vlní asi stometrový had, v řadě možná až 5 osob...to je nejméně na hodinu. A proto se vydáváme pěšky. Alespoň to bude poctivý výstup.

Zpočátku nás před horkem a slunečními paprsky chrání stín smrkového lesa. A dále nad Růžohorkami začíná být s přibývající výškou příjemný chládek, jen se pečlivě chráníme krémem proti slunci. Na vrcholu Sněžky jsme kolem jedné, sedneme si na vrchol poštovny. Zde posvačíme a vedle panoramatických výhledů sledujeme lidské hemžení jak na Václaváku.

Pokračujeme po hřebenu přes boudu Jelenka, kde doplníme tekutiny, k Pomezním Boudám a přes Malou Úpu až do Horních Albeřic. Už je půl sedmé, a proto aktivně hledáme ubytování - do třetice jsme ubytováni - v hotelu Stará Celnice. Ten byl asi zmodernizován během devadesátých let, ale nyní má dny své největší slávy bezpochyby za sebou. A navečer jsme ještě zašli do Dolních Albeřic, kde u malého venkovního posezení nám ke kávě podali příjemně velkou porci výborného borůvkového koláče.

Druhý den 9.7.

Horní Albeřice > Vízov - Chata Hubertus (po červené a pak modré) > Žacléř > Bernartice (po zelené) > Bečkov > Okrzeszyn (po žluté a pak po cestě a přes pole do Polska, přes Okrzeszyn a Uniemyśl, za druhými božími muky doprava po polní cestě a pak kolmo na hřeben do ČR) > Horní Adršpach

Z Albeřic jsme se po ránu vydali lehce do kopce, snídani jsme v hotelu zamítli, že si dáme něco později po cestě a dobře jsme udělali. Došli jsme k chatě Hubertus v nádherném prostředí, kde jsme se pozdrželi na delší snídani.

Provozovatel chaty se ukázal jako znalec okolí. Poradil nám příjemnou neznačenou cestu lesem do Žacléře, pak nám také doporučil zkratku do Adršpachu přes Polsko.

Na druhý pokus jsme na pokraji louky našli vchod do lesa na doporučenou stezku krásnou bučinou. Prošli jsme Žacléřem, pak dále přes louky a pole do Bernartic, kde do nás uprostřed horkého dne zasyčely dva Birelly. Pak už jen kousek po žluté a u jedněch z mnoha kouzelných chaloupek jsme odbočili směrem na Bečkov, poslední vesničku na české straně. Nad ní jsme si cestu zkrátili přes čerstvě posekaný svah. U posledního stavení se chalupáři divili, co tam děláme a kam jdeme. Směrování bylo jednoduché – směrem dolů do údolí, do polské vesničky Okrzeszyn.

Prošli jsme krásnými, dosud neposečenými loukami, museli najít cestu přes mokřady. V Okrzeszyn jsme se podívali skrze mříže na pěkný interiér kostela Narození Panny Marie. Jinak nám polské pohraničí připadalo schátralé, s domy v horším stavu než na české straně. Podle mapy jsme odhadli, že za Uniemyśl musíme někde za dvěma kapličkami odbočit doprava a vydat se na hřeben, kterým prochází hranice. Vyšlo to přesně, ještě kousek jsme kličkovali lesem a pak už jen přímo proti svahu, který byl porostlý líbivou směsí buků, smrků a bříz. Vyšli jsme na hřeben, tam nás čekala hranice a česká temná smrková monokultura.

Za ní již byla louka a z ní výhled na Horní Adršpach. Pak už stačilo půl hodiny chůze po mírném svahu dolů do obce. Na radu ochotné paní jsme v sedm zakončili den v příjemném pensionu s restaurací U Bicanů a navíc za velice přijatelnou cenu.

Třetí den 10.7.

Horní Adršpach > Adršpach > Adrpšašské jezírko > Střmenské podhradí (po zelené, žluté a modré) > Teplice nad Metují > Nový Dvůr (po červené) > Bohdašín > Honské Sedlo > Hvězda (po zelené)

Vyrazili jsme před osmou a pěšky sešli do Adršpachu. Tam jsme si díky přivstání užili výhledu na ranním sluncem nasvícené skály. Pak už nás čekala klasika - pěšky labyrintem skal, lodí přes jezírko s asi obvyklým vtipným komentářem a pak přes Vlčí rokli do Teplic nad Metují. Tam jsme dorazili přesně na oběd, venku pralo slunce. Nás ale ještě čekala cesta do Broumovských stěn.

Zvolili jsme kratší trasu po červené značce mezi loukami a poli. Před osadou U Nového Dvora jsme odbočili doprava a vydali se po zelené. Zastavili jsme se u krásné zrekonstruované nádražní budovy stanice Bohdašín. Pak už jsme ve stínu lesa pozvolna stoupali do Honského sedla a dále po zelené k Hvězdě. Plantáže borůvek způsobily neplánovanou, ale vítanou zastávku k občerstvení. V turistické chatě Hvězda jsme si zašli na pivo a poptali se po ubytování. Napřed nám bylo řečeno, že jsou všechny pokoje zamluvené, ale pak se pro nás prý jeden našel, ač překvapivě o 200Kč dražší než nás informovali v informačním centru a na webu Broumovsko. Ale neměli jsme moc na vybranou, další ubytování byla daleko, a proto jsme na tak krásném místě nabídku bez rozmýšlení přijali. Večeře na Hvězdě za západu slunce společně s následující snídaní nemají chybu – těžko by se v okolí hledalo romantičtější místo.

Zajímavost: Novákovi, kteří Hvězdu provozují, chovají divoké prase jménem Beruška. Prý jí jsou nyní 4 roky a je ochočená jako pes, což nám dokazovali fotografiemi z restaurace, kdy se při nějaké mimořádné příležitosti volně procházela po baru. Běžný návštěvník se jí nemusí bát, je venku ve výběhu za plotem.

Toulavá kamera - video CT24 Broumovské stěny

Čtvrtý den 11.7.

Hvězda > Supí hnízdo (po červené) > Amerika > Křinice > Broumov (po červené, pak po silnici k dřevěnému kostelu)

Poslední den jsme pokračovali kousek podél stěn přes vyhlídku nazvanou Skalní divadlo s pohledem na Kovářovu rokli, pak na Supí hnízdo s panoramatickými výhledy do Broumovské kotliny. Za hnízdem jsme se vydali po svahu rovnou dolů do Ameriky. Prošli jsme přes Křinice až do Broumova. Tam jsme si stihli pořádně prohlédnout hřbitovní kostel Panny Marie - nejstarší dřevěný kostel na našem území. Pak jsme už jen letmo zhlédli náměstí a klášter a stihli zajít na pozdní oběd. Autobus se pak během několika zastávek stihl kompletně naplnit, naštěstí byl příjemně klimatizovaný. Naše putování skončilo za soumraku, kdy jsme vystoupili do žáru pražské betonové džungle.

Tato túra mě nadchla svoji rozmanitostí, navíc až na exponovaná místa jako je Sněžka nebo Adšpašské skály jsme si místa vychutnávali sami bez davu turistů.

Postřehy z cesty

Nevím zda jsou čeští turisté zvyklí na podobný způsob trempování. Ano, jednodenní výlety podniká mnoho lidí, ale kolik lidí se vydá na vícedenní túru? Nepočítám pravověrné trempy s plnou výbavou. Možná by tato pohodlnější varianta trempování zaujala více lidí, zejména ty, kteří nehledají extrémní dobrodružství, ale chtějí si túru beze spěchu a nadbytečného závaží na zádech vychutnat. Třeba lze jako inspiraci využít privátní novozélandské stezky, např na poloostrově Banks.

V českých podmínkách si dokážu představit, že několik majitelů horských chat a pensionů vytvoří nějaké sdružení, připraví pro lidi trasu, ideálně si ji turista bude moci nahrát na jeho vlastní gps. Pak již podle svého gusta může vyrazit - rodinka s dětmi si asi určí relativně krátké denní úseky (po trase bylo několik pěkně vybavených a vandaly nezničených odpočívadel), aktivní člověk pak delší.

Ubytování bych si pro jistotu rezervoval dopředu - věděl bych přece od sdružení délku všech úseků, jejich náročnost, zajímavosti po cestě a případnou “únikovou variantu” pro případ nepohody. Předpokládám, že by mi byl doporučen způsob dopravy zpět do výchozího bodu nebo místa mého bydliště tak, abych nemusel zbytečně ztrácet čas googlováním možných variant. ...třeba něco takového již existuje a nevím o tom, pak během příští návštěvy domoviny rád vyzkouším.

Doporučené weby:

http://www.snezkalanovka.cz

http://www.malaupa.cz

http://www.adrspach.cz

http://www.broumovsko.cz

Autor: Martin Slíva
True Travel Ltd., Nový Zéland