Peklem na Husu a Čap

Z České Lípy se jde dlouho po hlavní silnici průmyslovou částí města, ale v Dubici červená značka odbočuje k rybníkům a vede nás okrajem Obecního lesa přes skály s vyhlídkou do kaňonu Robečského potoka zvaného Peklo. Dřevěný chodníček vybudovaný přes bažinaté úseky nebezpečně klouže. Procházíme pod strmými skalami s různými puklinami a také asi deset metrů dlouhou Skalní chodbou. Za ní se po dřevěném mostíku přechází na druhý břeh. Celé asi pět kilometrů dlouhé sevřené údolí působí v nevlídném počasí dost ponuře, ale přesto má své zvláštní kouzlo a nádech divokosti.

V horní části je několik polorozbořených budov a osada Karba s klasickými roubenkami. Podcházíme železniční viadukt z roku 1897 a prolézáme několik do pískovcových skal vyhloubených místností. Jedna evidentně sloužila jako stáj. Jsou v ní vytesané žlaby a patrná je i odtoková strouha.

Stezka opouští údolí Robečského potoka a pozvolna stoupá listnatým lesíkem do obce Zahrádky, kde se nachází veliký, avšak vyhořelý zámek s nemalým parkem. Ze Zahrádek pokračujeme po zelené tři sta let starou Valdštejnovou lipovou alejí přes Bažantnici a odbočujeme na Jiljov. Tento Jiljov je opravdu pozoruhodné místo. V lesíku na kruhové vyvýšenině obehnané příkopem stojí hranatá pískovcová věž. Celé to vypadá jako zbytek malého hradu. Na věž vedou tesané schody, ale kvůli okolním vzrostlým stromům jsou vidět jen nedaleké Holany s dominantou barokního kostela a v dáli výrazný vrch Ronov čnící nad okolní krajinou.

Z Holan jsme se vydali po modré mezi poli a lesem vzhůru pod nejvyšší vrch CHKO Kokořínsko Vlhošť, který je charakteristický svými pískovcovými terasami. Následuje stoupání na Husu. Husa je bizardní skalní útvar skutečně připomínající husu se skloněnou hlavou, který vznikl patrně zvětráváním okolních hornin, po kterém zbylo jen jádro s příměsí železa.

V nedalekém skalním městě divoce vyhlížejících zalesněných roklí a pískovcových skal se nachází množství převisů, z nichž největší a nejznámější se jmenují Krápník a Tisícový kámen. A opravdu to nejsou žádní drobečkové. Krápník je dlouhý skoro 50 metrů, hluboký 10 a podobně tak vysoký. "Tisícák" jen o něco málo kratší. V obou jsou upravená ohniště a suchým listím vystlané prostory na spaní. Pro poutníky ideální úkryt i za sychravého počasí. Lidmi byly tyto převisy vyhledávány již od mladší doby bronzové.

Mlhavého nedělního rána vyrážíme Husí cestou po hřebenech skal přes Martinské stěny, kde stezka přesně kopíruje okraje skal a my se často ocitáme rovnou nad propastí. Po několika kilometrech přicházíme na Čap - skalní kyj z železitého pískovce absurdně trčící ze samého okraje pískovcové skalní terasy jako roh nosorožce. Terasa je na konci skalního hřebene poměrně vysoko nad okolní krajinou. Za dobrého počasí odsud musí být výborné výhledy. Atmosféru nehostinného místa nemilosrdně vystaveného všem rozmarům počasí doplňují pokroucené větve a kmeny okolních stromů. Jeden je vyvrácen a jeho větrem a sluncem vysušený kmen dramaticky visí přes okraj skály. Čap však není jen ona kamenná palice, na tomto místě stával také hrádek ze 13. století. Jediné co z něj zbylo je kruhová jímka a zbytky sklepů o jejichž vyčištění od nánosů se snaží skupinka nějakých nadšenců.

Stezka klesá dolů z hřebene do Pavliček, kde je několik hezkých roubenek, a dál vede mezi pastvinami. Poté stoupá na kopec vulkanického původu - Dubovou horu. Pak už je to jen kousek do obce Dubá, kde naše víkendové putování končí.

Autor: Ondřej Růžička