Po rovině

Naším plánem bylo objet Livorno, dostat se k pobřeží a podél něj pokračovat dále na jih do Follonica. Ano – dnes spatřili moře a budeme se ho držet prakticky až do Říma. Cesta vede naprostou rovinou, většinou po silnicích – cyklostezky prakticky žádné. Je zataženo a jede se docela příjemně. Okolo druhé začíná jemně pršet a je to příjemné.

První pauzu máme asi po čtyřiceti kilometrech, pak každých 15 km. Héřa chytil příjemné tempo a cesta ubíhala celkem rychle. S doprovodnými vozidly jsme několikrát docela vtipně naháněli tak, že jsme skoro pokaždé – my cyklisté - byli na místě srazu první.

Kolem šesté přijíždíme do cíle dnešní etapy – do kempu TAHITI ve Follonice. Auto na autě, karavany a hlavně obří stany. Město. Kam se hrabou Slapy, Orlík, Nechranice, Lipno. Celé rodiny tu žijí měsíc dva i déle. Jsou to vlastně regulérní byty – se stoly, skříněmi, komodami a televizemi, uličky mají svá jména. Děti se tu prohánějí na kolech, muži grilují masa a ženy štěbetají na křižovatkách. Zvláštní, až bizarní svět. Jdeme se koupat a je to lahodné. Se setměním kemp ožívá. Za našimi karavany duní diskotéka a každou hodinu projíždějící rychlík.

Jdeme na pivo. V místní restauraci nám pivo odmítají dát, když si neobjednáme jídlo. Objednáváme tedy jednu pizzu a sedm piv. Takhle to ale nejde – musí být sedm jídel, aby mohlo být sedm piv. Zahradní restaurace s plastovými stolky a židličkami je poloprázdná – nechápeme, proč nemůžeme být obslouženi. Prostě to tak je – vysvětluje nám vrchní. Přesouváme se do vedlejšího baru, kde mají sice pivo lahvové, ale zato o objemu 66cl – což je vlastně skoro „sedmička“, výborně vychlazené. Není co řešit – je nám skvěle.

Kolem jedenácté diskotéka utichá, část naší výpravy už jde spát, část ještě diskutuje. Zprávu pošleme až ráno – internet je dostupný až po osmé hodině. V Itálii normální stav…

Dobrou noc.

Za všechny zdraví Mejla

Autor: Miloslav Doležal
Cestazasnem.cz