Cesta za snem 2011: Zasloužený odpočinek

Autobus žádný v dohledné době na Prahu také nejel, a tak jsme zvažovali, co dál. Počkat v Mnichově mohlo být na dlouho – Ále jsme tedy navrhli, ať se vrátí do Trenta, kde ji vyzvedneme a pojede do Prahy až následující den s naším dalším kamarádem Karlem, který nás přijel se svou dcerou Margitkou a Héřovou dcerou Johankou na den navštívit. Byl to zkrátka takový cestovní den.

Kolem osmé večerní Ála volala z Brenneru, že „visí“ na hranicích, kde vlak skončil a dál nejede a že snad přijede autobus. Další zpráva přišla v devět, že autobus zatím nepřijel a že vlastně bůhví jestli přijede a že vlak nejede proto, že na trati do Trenta je nehoda. Tak to byla opravdu dobrá souhra náhod. Tak nevím, co by bývalo bylo lepší – jestli zůstat v Mnichově a čekat, až „něco“ pojede, anebo čekat na Brenneru v podstatě na totéž.

Nervy byly na pochodu. Kolem 23. hodiny Ála psala, že už konečně sedí v autobuse, ale ten prý jede jen do Bolzana. Tak jsme s výletníkem Karlem nelenili a sedli do auta a vyrazili Ále naproti. Z Pietramurata v Bolzanu jsme byli za necelou hodinku. Autobus dorazil okolo půl jedné v noci a za další hodinu už jsme byli zpět v kempu. Všichni šťastní a vyčerpaní…

Byl to opravdu po všech stránkách náročný den. Dnes jsme se rozhodli lenošit. Dospáváme předchozí dny, poleháváme, pereme, sušíme a dojídáme zbytky. Mezitím si chodíme zaplavat do bazénu, který je v areálu kempu. Máme se jak na zámku a psychicky se připravujeme na dny příští. Odpoledne ještě vyrážíme do Arca na prohlídku města, na návštěvu mé úžasně pohostinné sestřenice Mirky, nákup zásob a na skvělou zmrzlinu.

Fotograf Honza si dal hned tři porce… Do kempu jsme se vrátili pozdě, ale grilování pod hvězdami si ujít nenecháme. Tušíme, že nám pohoda na čtyři dny zase končí… Dobrou noc.

Za všechny zdraví Mejla

Autor: Miloslav Doležal
Cestazasnem.cz