Loď pirátů

Nasnídali jsme se, zabalili a před devátou hodinou už jsme byli na zpáteční cestě. Vraceli jsme se stejnou cestou, protože jiná z Tofina a Long Bech ani nevede. Myslela jsme, že se budeme vracet po západním pobřeží, ale na západě Vancouver Island nejsou skoro žádné silnice. Kolem poledne jsme zastavili v malé stanici se zajímavým názvem Whisky Kreek, kde se od nás odpojili Betina a Kim z Dánska, kteří měli namířeno na sever ostrova. Zbytek naší výpravy poobědval u jezera Cameron Lake v parku Qualicum Provincial Park, kde jsme se pak šli podívat na krásné vodopády. Ten den byla velmi dobrá viditelnost, a tak jsme během zpáteční cesty do Viktorie mohli vidět hory Coastal Ranch Mountains a Olympic Mountain v USA.

Do Viktorie jsme dorazili kolem sedmé večer. Tam už na mě u hotelu Victoria čekala Rita, kamarádka, se kterou jsem se seznámila ve Vancouveru. S Ritou jsme se ještě ten večer vypravily na průzkum města. Nejdříve jsme se vydaly do přístavu, kde mě naprosto ohromila obrovská zakotvená loď. Jako bych se ocitla v dobách mořeplavců a pirátů. Loď z té doby opravdu pocházela. Nebyl to originál, ale dokonalá replika lodi Endeavour, na které byl kapitánem James Cook. Tato replika byla postavena v Austrálii a už tři roky je na cestě kolem světa. Jelikož jsme se k ní dostaly až kolem deváté večer, kdy už byla tma, nemohla jsem si ji vyfotit, a tak jsem si další den ráno přivstala, seběhla znovu do přístavu a udělal pár fotek.

Ten den jsem totiž měla namířeno do městečka Duncan, které je známé spíše pod názvem město totemů. Leží přímo mezi Victorií a Nanaimem a totemy je možno vidět už z dálnice. Ve městě jich je celkem pětadvacet. Jeden z nich dostalo město darem od kmene Maorů až z Nového Zélandu. Více něž polovina totemů byla vytesána do bílého cedrového dřeva. Cedrové stromy jsou velmi vysoké, mají měkké dřevo a jsou také jakýmsi symbolem indiánů – Native People. Totemy byly rozmístěny všude po městě a u každého z nich nechyběla historie totemu. Vyřezali je většinou lidé z kmene Cowichan, což v indiánském jazyce znamená ten hřející se na slunci nebo také ten se sluncem v zádech.

Měla jsem ještě čas podívat se do místního skanzenu Cowichan Native Village. Tato indiánská vesnička má ukázat návštěvníkům historii, tradice, ale i současnost tohoto indiánského kmene. Až v Duncanu jsem si také uvědomila jednu věc, i když je v Kanadě hodně indiánských rezervací, totemy najdete jen v Britské Kolumbii. Duncan byl posledním místem mého několikadenního pobytu na ostrově, a tak jsem se odpoledne vydala do Nanaima, druhého největšího města na ostrově, abych se odtud lodí dostala zpět do Vancouveru.

Musela jsem si pospíšit na autobus, abych se včas dopravila k lodi, která mě převezla z ostrova Vancouver Island zpátky na pevninu Britské Kolumbie. Cesta lodí trvala asi hodinu a půl, což je víc, než přes kanál La Manche z Francie do Anglie. Proplouvali jsme kolem desítek malých ostrůvků, takže bylo pořád na co se dívat. A tím bylo mé první putování po Britské Kolumbii u konce.

Autor: Petra Davidová