Jasper - Alberta

Nejdříve je ale třeba vystát hodinovou frontu na autobus, který zájemce přepraví k ledovci, kde se přesedá do jiných speciálních autobusů, které mají pro jízdu po ledovci speciálně upravená kola. Rozpouštěním ledovce vzniká řeka Athabaska, která se vlévá do arktického moře. Po prohlídce jsme pokračovali dál směrem na Jasper, kam jsme dorazili kolem šesté hodiny večer. Jasper je v tomto národním parku největším městem, ale v porovnání s Banffem je asi poloviční a není tam tak rušno. Hlavním důvodem je poloha Jasperu. Z Calgary je to sem totiž 350 km a z Edmontonu asi 170 km.

Večer jsem strávila poznáváním města. Hned ráno jsem se vydala na výlet k jezeru Maligne Lake a ostrovu Spirit Island, což jsou další dvě místa v Kanadě, která jsou turisty velmi vyhledávaná. Cesta trvala asi hodinu a během ní jsme potkali kromě několika elků také muflona skalního. Stál u silnice a pozoroval projíždějící auta. Bohužel opět žádný živý medvěd. Cesta vedla kolem jezera, které indiáni pojmenovali Medicine Lake, protože se domnívali, že za to, že v něm ubývá voda, mohou duchové a kouzla. Jezero Maligne Lake je 17 km dlouhé a pořádají se na něm výpravy lodí na Spirit Island, tedy Kouzelný ostrov, který je skutečně jedním z nejvíce okouzlujících míst na světě. Vypadá jako kdyby ještě nebyl objeven civilizací. Před několika lety toto místo našel nějaký kanadský fotograf, udělal pár působivých snímků a vyhrál s nimi fotografickou soutěž. Dnes zná tyto snímky Spirit Islandu a Maligne Lake skoro každý Kanaďan a nechybějí také v žádném katalogu propagujícím Albertu a Kanadu vůbec.

Když jsme se lodí vrátili zpět do Jasperu, přidala jsem se ke skupině osmi lidí a vydala se s nimi na White Water Rafting neboli sjíždění divoké řeky. Kam se hrabou všechny horské dráhy. Byl to naprosto fantastický a slovy jen těžko popsatelný zážitek. Vybrali jsme si právě řeku Athabasku. I když bylo posledních několik dní kolem 30 stupňů Celsia, řeka měla pouhé 2 stupně. Tím teplem se rozpouštělo stále více ledu, takže koryto bylo skutečně plné, voda se jen "vařila" a některá místa s víry vypadala dost nebezpečně. Oblékli jsme si vodní obleky, abychom nezmrzli a samozřejmě záchranné vesty. Vyslechli jsme si několik základních pravidel a už jsme frčeli dolů řekou Athabaskou. Ve člunu se sedí na okrajích a pádlovat musí skutečně úplně všichni a všichni jsme také křičeli nadšením a možná také zimou, když se přes nás převalila vlna. Sjeli jsme asi 12 km a po tom, co jsme vytáhli člun na břeh, jsme se všichni shodli na tom, že bychom si to hned zopakovali. Bylo už ale po deváté hodině večer a naše výprava byla ten den poslední. Druhý den jsem opět nasedla do autobusu a vydala se na desetihodinovou cestu z Jasperu do Vancouveru.

Autor: Petra Davidová