Horská túra

V průvodci jsem se dočetla, že je tam další visutý most, a tak coby nadšený zájemce o visuté mosty, kterým jsem se (povzbuzena úspěšným zdoláním mostu z předchozího dne) stala, jsem byla zvědavá, jak je dlouhý a v jaké výšce je umístěn. Most tam opravdu stál. Byl kratší, ale zato příroda kolem byla ještě úchvatnější! Při pohledu na divokou řeku, která se drala přes ohromné kameny, jsem se dlouho nerozmýšlela a pustila jsem se po cestě po proudu řeky dolů. Asi po pěti kilometrech jsem narazila na krásné dvojité vodopády (twin falls). To bylo příjemné překvapení, protože jsem o nich neměla ani potuchy. Po dalších několika kilometrech jsem se vydala na cestu zpátky. Chtěla jsem to vzít jinudy, a tak jsem si raději vzala k ruce mapu od správce parku. Po hodině stoupání do kopce jsem došla k jezeru Rice lake, které leží přímo uprostřed. Musím říct, že tak vysoké stromy jsem u nás v žádném lese neviděla. Nejsou to jenom jedle a borovice, ale převážně jalovce, které nelze k těm českým přirovnat ani vzdáleně. Jezero jsem musela celé obejít, pak už to ale k mostu nebylo daleko.

Celým parkem vede kromě všech možných cestiček a pěšinek také asfaltová cesta. Je dlouhá asi 25 km a je určená jen pro cyklisty a bruslaře. A že jich tam bylo! Takže žádná auta, domy, městská civilizace a hluk, jen lesy kolem, kterými se vine jedna cesta. Potkala jsem na ní také tři lidi z první pomoci, kteří projíždějí na bruslích trasu každé tři hodiny.

Do přístavu jsem se vrátila kolem čtvrté odpoledne, a protože bylo stále nádherné počasí, napadlo mě vydat se ještě gondolou na vrcholek Grouse Mountains. I tentokrát jsem měla štěstí na výbornou viditelnost, tak jako o dva dny dříve, a tak se mi otevřel další pohled na celé město Vancouver, Vancouver Island, průliv i oceán. I tam byly všude kolem totemy a viděla jsem také svého prvního kanadského medvěda. Byl asi 2,5 m vysoký, stál na zadních a měl světle hnědou barvu. Jedinou jeho chybičkou bylo to, že byl celý vytesaný z borového dřeva. Podobných figurín tam bylo hodně. Místní indián, řezbář, je tam vystavoval. Západ slunce jsem si bohužel vychutnat nemohla. Začalo se rychle zatahovat, a tak jsem se raději rychle svezla zase dolů a vydala se na zpáteční cestu do Barnaby.

Na úterý jsem si naplánovala návštěvu akvária, a tak jsem tentokrát vzala s sebou i malého Andrewa a Lawrence. Dědeček si tak mohl také trochu vydechnout. Akvárium nebylo tak velké, jak vypadalo navenek. Přesto jsme viděli velké množství mořských i říčních ryb, želvy, krokodýly, delfíny, lachtany a vydry. Nejatraktivnějšími rybami byly samozřejmě žraloci, delfíni a především dva druhy velryb.

Bílá Beluga Whale a Killer whale neboli "Free Willy". Viděli jsme také tři show, které mě opravdu překvapily. Nebyla to žádná násilná drezúra. Spíš to vypadalo, že si mořští učinkující jen tak hrají a protahují se a skáčou.

Následující den jsem měla, pokud jde o cestování, odpočinkový. Měla jsem na starosti kluky, a tak jsme jeli na otevřené koupaliště do Stanley parku a celý den jsme se nehnuli od bazénu. Původně jsme se chtěli vykoupat v oceánu, ale nebyl zrovna nejčistší. Mořské hvězdice a mušle jsme sice našli, ale koupat jsem kluky v té špinavé vodě raději nenechala. Problémy s koupáním jsou tu úplně stejné jako v Torontu. Toronto má celkem 18 pláží, které jsou však přes léto kvůli znečištěné vodě málokdy všechny otevřené. Cobourg je na tom mnohem lépe. Jak se každý může dočíst na veliké tabuli u pláže, během posledních dvaceti let byla v Cobourgu pláž zavřena pouze dvakrát. Na ekologii se tam nedbá výrazně více než jinde, Cobourg má v tomto směru spíše štěstí. Voda je stále čistá hlavně díky vodním proudům.

Autor: Petra Davidová