Emu a kasuáři - ptáci z dávných časů

Zapraská větev, rychle se ohlédnu a zpoza bizarního žlutokapu, trávového stromu, se na modravém hadovitém krku vztyčí do výše dvou metrů malá hlava s velkým plochým zobanem. Ohromné oranžové oči s dlouhými řasami se na mě hypnoticky zadívají a v ten okamžik mám pocit, že na mě přes hlubokou propast času a prostoru pohlédla bytost z jiného světa. Bezděčně udělám krok zpět. Oči se sníží na úroveň mých a krk s hlavou se přiblíží snad na deset centimetrů k mému obličeji. Obrovské oranžové oči se vpíjejí do mých. Vnímám zvláštní kořeněný pach jeho dechu. Potom se zobák pootevře a z jeho nitra zazní hluboký klokotavý zvuk nepodobný ničemu, co jsem kdy slyšel. Překvapeně couvnu, zakopnu o větev a svalím se do vrstvy tlejícího listí eukalyptu. Než se vzpamatuji, je emu pryč. Jenom o kousek dál na zemi je v hnízdě z trávy a drobných lístků tucet velikých, tmavě zelených vajec.

Emu hnědý, jediný žijící zástupce čeledi emuovitých (Dromaiidae), je stejně jako jeho příbuzný, kasuár přilbový, pozoruhodným příkladem přizpůsobení se životnímu prostředí, v němž žije. Historie původu obou těchto čeledí není doposud vyjasněna, ale na základě fosilních nálezů je možné tvrdit, že se jejich předci vynořili na světové scéně již na samém počátku vzniku ptáků jako drobné létavé formy a obývali zhruba před 120 milióny let prapevninu Gondwanu, skládající se tehdy z dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Indie, Antarktidy, Madagaskaru a Austrálie.

Postupem času se prapevnina začala posouvat k jihu a rozpadat. Změna klimatu tehdy patrně vedla ke změně biotopu. Jedním z důsledků této změny byl vznik stepních oblastí, kde některé ptačí druhy nalezly zdroj obživy. Spolu s postupně vzrůstající tělesnou hmotností těchto druhů a změnou pohybu z letu na běh začala zakrňovat křídla a počet prstů na nohou se zredukoval, stejně jako u bipedních dinosaurů, na tři. Rovněž i jedinečný ptačí patent - chrupavčitý hřeben na prsní kosti, který zvětšuje plochu kosti, na niž se upínají prsní svaly používané k létání, zanikl.

Před 65 milióny lety se již Gondwana téměř rozpadla, kromě Antarktidy a Austrálie, které v té době ještě spojoval pevninský most. A zatímco Antarktida postupně zamrzala a měnila se v ledový kontinent, australské podnebí bylo dostatečně mírné k uchování a dalšímu rozvoji prapůvodních gondwanských ptáků.

Čeleď emuovitých (Dromornithidae) se v Austrálii vyvinula z dávných předků zhruba před 25 milióny let, některé její druhy dosahovaly obřích rozměrů stejně jako legendární pták Moa z Nového Zélandu. Australští domorodci, kteří v minulosti sídlili na území dnešního státu Victoria, si v ústním podání předávají ještě dnes legendu o obrovském emu, jenž žil v jejich lovištích v době, kdy byly australské sopky aktivní.

Emu se podobá podlouhlému šedočernému trsu povadlé trávy, ze kterého vyrůstají dva mohutné tříprsté běháky, hodící se spíše k nějakému dravému dinosaurovi. Dopředu pak trčí dlouhý, lehce ochmýřený krk s modravým nádechem, zakončený relativně malou hlavou opatřenou zploštělým zobákem. Na svět se emu dívá dvojicí velkých očí, které vidí barevně stejně dobře jako oči lidí. Peří emu je natolik zvláštní a odlišné od jiných ptáků, že se z větší vzdálenosti podobá rozčepýřené srsti. Při bližším pohledu zjistíte, že nemá takovou kompaktní stavbu jako peří létajících ptáků, ale je velice jemné, dlouhé a zdvojené. Plní úlohu kvalitní tepelné izolace. Emu však, narozdíl od jiných ptáků, o své peří nijak pečlivě nepečuje. Manipulujete-li kupříkladu s odchyceným pštrosem v oblasti centrální Austrálie bez rukavic, dočkáte se nepříjemného překvapení v podobě zamazaných a kořeněně páchnoucích rukou a můžete si být jisti, že se tohoto vtíravého pachu dobré dva dny nezbavíte.

Když poprvé spatříte v klidu stojícího emu, tak vám připadá, že se nutně musí převážit dopředu, ale zdání klame, neboť tvar těla je přizpůsoben rychlému běhu. Když se emu rozběhne, natáhne krk s hlavou šikmo dopředu a jeho rychlost dosáhne až 48 kilometrů v hodině.

Australští farmáři, kteří k ráznému řešení problémů s původní zvěří nemají nikdy daleko, pronásledují emu kvůli tomu, že jim škodí na polích a upíjejí vodu dobytku. Stejných zločinů na bodrých zemědělcích se mimo jiné dopouštějí i klokani a vůbec všechna zvířata kromě ovcí a jatečního skotu. Nelze se potom divit, že mnozí z farmářů, obležených tolika škůdci, měli doma donedávna nejen kulovnici, ale i samopal.

Válka farmářů s australskými pštrosy vyvrcholila v roce 1932, kdy farmářům přišla z příkazu samotného guvernéra na pomoc i australská armáda a desítky tisíc ptáků byly postříleny. Početní stav emu se sice od té doby částečně zlepšil, ale z oblasti státu Victoria zmizeli docela a v některých dalších oblastech jsou velice vzácní.

Zlepšení početního stavu populace napomohl i fakt, že emu už nejsou loveni australskými domorodci. Samozřejmě že si původní obyvatele i nyní náramně rádi pochutnají na všem možném, kdejakým plazem počínaje a zastřeleným klokanem konče, ale přece jen je pro ně jednodušší zakoupit si potraviny v obchodě, než se za pokrmem honit po buši. Jediné enklávy australských domorodců, které ještě žijí původním životním stylem předků, jsou v téměř nepřístupné Arnhemské zemi (Arnhem Land), nejsevernější části Severního Teritoria.

V hlubokých a těžce přístupných pralesích severovýchodní části Cape Yorku žije poněkud menší příbuzný emu hnědého - kasuár přilbový. Má podobný způsob života jako emu, ale jeho tělesný vzhled je mnohem bizarnější. Dorůstá do maximální výšky 150 centimetrů, avšak jeho hmotnost může dosáhnout téměř sta kilogramů. Peří má smolně černé, upravenější než emu, a jeho stavba je jednoduchá nikoliv zdvojená. Krk má oproti emu kratší, s kobaltově modrým zbarvením, ozdobeným jasně rudými laloky. Hlava má vysoký kostěný hřeben s povrchovou rohovitou vrstvou, ten slouží k rozhrnování podrostu a jako ochrana lebky před nárazem při prudkém běhu. Kromě toho je kasuár vyzbrojen deset centimetrů dlouhým ostrým drápem na vnitřní straně prstu, který může použít jako útočnou zbraň. Kasuár je mimořádně plachý. Za potravou vychází za soumraku a hustou změtí tropického rostlinstva dokáže běžet (s dopředu nataženým krkem) neuvěřitelnou rychlostí. Kromě Austrálie žije ještě na Nové Guinei a v Nové Británii.

V poslední době se vztah Australanů k přírodě významně změnil. Byly založeny četné národní parky a rezervace a ochraně fauny i flóry se věnuje nemálo lidí i finančních prostředků. Kromě toho se Australané začali vážněji zabývat možností využití původních australských druhů. Dnes jsou na mnoha místech farmy, kde se emu chovají jako užitková zvířata.

Největší z těchto farem se rozkládá na téměř deseti hektarech v západoaustralském městečku Wagin, zhruba dvě stě padesát kilometrů jižně od Perthu. Z kůže emu, která je pozoruhodně jemná a pevná, se šijí přepychové kožené výrobky, peří se zpracovává jako módní ozdoba, ze skořápek vajec si australští domorodci dříve vyráběli nádobky. Z emu se získává také olej, vysoce ceněný ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Staří Austrálci používali tento olej jako hojivý balzám.

Dnes si někteří farmáři dokonce drží na farmě ochočeného emu jako domácího mazlíčka. S jistou nadsázkou o něm tvrdí, že je stejně tak dobrý jako pes, a protože od útlého věku vyrůstá v lidské společnosti, považuje se téměř za člena rodiny. Když se na vás však tento "člen rodiny" zahledí svým zvláštním podmanivým pohledem, mrkne a potom pootočí hlavu, v ten okamžik ucítíte zkoumavý plazí pohled nelítostného dravce z dávných časů.

Zveřejněné materiály pocházejí z CD Australis (www.australis.cz), CD-ROM můžete objednat zde.

Autor: Australis