Palawan – západní hranice Filipín

Přilétáme z Manily do hlavního města Puerto Princesa. Nařízení radnice jsou zde, co se týká pořádku, velmi přísná. Citelnou pokutou je stíháno jakékoliv znečišťování, i pouhé odhození nedopalku, a na vzhledu města je to znát.

Odpoledne využíváme k návštěvě krokodýlí farmy v městečku Irawan. Plazů jsou zde stovky. Ti větší jsou umístěni v kamenných výbězích s bazény, menší se musejí spokojit s plastikovými káděmi. Turisté jsou prováděni po skupinách a je jim dovoleno za mírný poplatek pochovat si menší exemplář, který má samozřejmě zavázanou zubatou tlamu.

Návštěva jižní časti Palawanu se pro cizince nedoporučuje. Operují zde příslušníci organizace Abu Sayyaf, snažící se vytvořit z jižních oblastí Filipín ortodoxní islámský stát. Vyznávají formu vedení Svaté války – džihádu - obvyklou známou formou (únosy, vraždy, exploze bomb). Tímto se jim zde podařilo zcela zlikvidovat turistický ruch a ožebračit obyvatelstvo, na tomto druhu obživy závislé. Na Filipínách jsou známy celkem čtyři muslimské separatistické skupiny. Abu Sayyaf je z nich sice nejmenší, ale neaktivnější a nejnebezpečnější. Jejich napojení na síť Al-Káida je považováno za prokázané. Pro srovnání: jejich konkurenti ze severního ostrova Luzon se nazývají New People’s Army (NPA) a zaštiťují se pro změnu ideologií komunistickou (maoistickou). Zabývají se především terorem páchaným na bezbranném obyvatelstvu odlehlejších vesnic ve stylu hrdinného Che. Zdaleka se jim však nepodařilo vytvořit všeobecnou atmosféru strachu a nenávisti, tak jako jejich jižním "islámským" kolegům.

Směřujeme tedy k severu. Náš jeep si úporně razí cestu divokou džunglí Palawanu k pláži Sabang. Úzká asfaltka končí ve vesnici Buenavista a dále vede již jen blátivá cesta deštným pralesem. Překonáváme pouze padesátikilometrovou vzdálenost, ale jedeme skoro čtyři hodiny.

Sabang je skutečně jen pár domů, situovaných na břehu Jihočínského moře. Jsme teď na zcela opačné straně Palawanu. Co nás sem láká, je vyhlášená podzemní řeka. Ráno nastupujeme cestu k této atrakci. Po zhruba dvacetiminutové plavbě kotvíme v ústí Sabang River. Nedaleko odtud řeka vystupuje z podzemí, aby se vlila do zátoky Svatého Pavla.

Po registraci fasujeme plovací vesty a helmy a na motorovém člunu vjíždíme do jeskyně. Její celková délka je přes osm kilometrů, ale turisté mohou vidět jenom asi polovinu. Náš průvodce a kapitán v jedné osobě mi podává lampu, kterou napojil na autobaterii, a s níž mám osvětlovat stěny. Prohlídka stojí za to. Obdivujeme výzdobu jeskyně a vstupujeme do její nejvyšší časti, zvané katedrála. Strop je teď v šedesátimetrové vzdálenosti od hladiny. Fotíme se u mohutné krápníkové formace zvané Houba.

Dál chceme pokračovat na populární destinaci Palawanu – El Nido (hnízdo), které je na severním výběžku ostrova. Bohužel, cesty na západním pobřeží neexistují, a tak se musíme přepravit lodí. Cesta zabere šest hodin dalšího dne.

Na břeh vstupuji totálně ohlušen ze řevu motoru a nezávidím našim dvěma přepravcům. Ti totiž ihned nastupují stejnou cestu zpět. Ale El Nido je prostě nádhera. Zátoka je kryta od moře archipelagem Bacuit a právě její ostrůvky jsou to, co obdivují romanticky založení turisté. Provozuje se zde tzv. Island Hopping, skákání ostrovy. Na celý den se najme loď, která proplouvá mezi jejich útesy, zastavuje na plážích a pokračuje zase na další, podle přání zákazníka.

Při naší první zdejší akci objíždíme Matinloc Island a obdivujeme jeho Tajnou pláž (Secret Beach). Dá se na ni proplout pouze s maskou a ploutvemi úzkým otvorem ve skále. Pak se užaslému návštěvníkovi otevře prostor bílé pláže, ohraničené jako břitva ostrou kamennou hradbou. Místo bylo objeveno sběrači vlaštovčích hnízd již dávno, ale trvalo trochu déle, než někoho z nich napadlo, že by to snad zajímalo také turisty.

Na ostrově Matinloc je postavena i modlitebna se sochou Panny Marie. Pro budoucího kněze je připraven i luxusní apartmán s nádherným výhledem, místo však zůstává zatím prázdné. Při cestě zpět míjíme ostrov Helicopter, který tak z boku skutečně vypadá.

Druhý den směřujeme k ostrovu Miniloc. Jsou na něm vystavěny stylové turistické bungalovy, ale trochu mimo naše finanční možnosti. Ostrov skrývá Malou a Velkou lagunu. Voda je tu křišťálově čistá, pod jejím povrchem je k vidění hojnost korálů a barevných ryb.

Při návratu do Puerto Princesa je nutno přetrpět devítihodinovou cestu pralesem nitra Palawanu, ale to nikomu, kdo viděl El Nido, nemůže vadit.

Autor: Jiří Hloucal