Ostrov Bohol a jeho Čokoládové pohoří

Z Manily je sem možno doletět vnitrostátní linkou, nebo užít dopravu lodní. My však začínáme cestu v jihovýchodní části Luzonu, ve městě Naga City, která je metropolí provincie Camarines Sur. Čeká nás zhruba čtyřicetihodinová cesta autobusem, přes tři ostrovy a dva mořské průlivy.

Navečer dosahujeme nejvýchodnějšího cípu Luzonu a pokračujeme na trajektu přes Sorsogonskou úžinu. Po zhruba dvouhodinové plavbě stojíme na půdě ostrova Samar.

Cesta autobusem nemusí být vždy pouze nutné zlo k překonání vzdálenosti z jednoho bodu do druhého. Zde na Filipínách je to také příležitost vidět oblasti, které nejsou zrovna na seznamu obvyklých turistických atrakcí a prostorem pro seznámení se s mentalitou obyvatel a se zvláštnostmi a odlišnostmi jednotlivých regionů. Filipínci na rozdíl od nás nastupují cestu vždy s úsměvem a únavností cesty si nikdy nenechají zkazit dobrou náladu. Na každé zastávce je autobus cílem soustředěného útoku lokálních prodavačů. Jsou k mání věci jednak pro nás běžné jako třeba limonády, bonbóny nebo buráky, ale i místní speciálnosti. K těm patří například Buko Pie (výtečný kokosový koláč) nebo chicharon, což jsou kousky sušené prasečí kůže fritované na oleji. Největší zvláštnost zvanou balut jsem raději vynechal. Jde o vařená kachní vejce s embryem uvnitř.

Další ostrov pořadí je Leyte. Ve čtyřicátých letech se zapsal do historie tichomořské války jako místo vylodění americké armády při invazi na souostroví. Vyloďující se jednotky se prakticky nesetkaly s žádným odporem, Japonci však zamýšleli zničit Američany z moře. Bojový svaz pod vedením admirála Nišimury, postupující z jihu utrpěl však 24. 10. 1944 drtivou porážku v Surigaoském průlivu. Posádky potopených japonských lodí, které se odmítaly nechat zachránit od svých přemožitelů, čekal neradostný osud. Ti, jenž dokázali doplavat k ostrovům, padli za oběť zakřiveným nožům místních mužů. V průběhu dalšího dne byl však zdárný průběh invaze opravdu vážně ohrožen. Admirál Hasley, velitel flotily, která měla chránit severní přístupovou cestu, byl odlákán hlášením o výskytu japonských letadlových lodí na sever od Luzonu a odplul ze stanoviště. V té době se průlivem San Bernardino blíží silný Kuritův úderný svaz. Zbylým lodím se však zázrakem podařilo obrátit je na ústup a korunovat tak jednoznačně celkový americký úspěch. Během této bitvy byla použita nová japonská taktika při vedení námořní války - sebevražedné útoky pilotů kamikadze.

Z Leyte pokračujeme trajektem na pobřeží ostrova Cebu. V nočních hodinách opouštíme autobus a nastupujeme na loď směřují do Tagbilaranu, metropole Boholu. Připlouváme v ranních hodinách.

Tagbilaran k ubytování neláká. Město se jeví špinavé, hlučné a nevlídné. Najímáme tricycle a míříme na Panglao Island. Je to jakýsi drobný přívěšek Boholu spojený s ním dvěma mosty. Zde se nabízí značně klidnější ubytování na Alona Beach.

Hned další den zde využijeme nabídky na výlet na moře. Z paluby je možno pozorovat hejna delfínů. Cílem je oválný ostrůvek Balicasag. Jeho pobřeží je obklopeno překrásnou korálovou zahradou. Ráj pro přístrojové potápění i šnorchlování.

Výlet na Čokoládové hory je opravdovým zážitkem. Nejde o žádné velehory, ale o perfektně symetrické asi čtyřicetimetrové kopečky diktující neopakovatelný ráz zdejšímu kraji. Tráva, kterou jsou porostlé, dostává vlivem sucha hnědou barvu a odtud také jejich jméno. Skutečné velmi připomínají porce zmrzliny rozeseté v prostoru. Na jedné z nich, asi té nejvyšší, je vyhlídkový bod. Jako v pohádce. Stovky hor se táhnou k obzoru, kam až oko dohlédne.

Mechanizmus vzniku tohoto přírodního jevu nebyl dosud s konečnou platností vysvětlen. Avšak vědci se shodnou, že hlavními faktory musí jistě být vlhké oceánské klima Filipín v kombinaci se specifickými vlastnostmi Boholského vápence. V legendách ostrovanů je to pozůstatek bitevního pole dvou obrů, vrhajících po sobě gigantické kameny, aniž by který z nich zvítězil, či zkamenělé slzy jiného obra, zkroušeného nešťastnou láskou.

Cestou míjíme neobvyklé sousoší. Dva muži si u stolu připíjí poháry. V šestnáctém století podnikali Portugalci loupeživé nájezdy do zdejších vod, při kterých zabili nebo odvlekli do otroctví více než 1000 místních obyvatel. Velvyslanec španělského krále Miguel Lopéz de Legazpi měl pak před sebou nesmírně těžký úkol. Vysvětlit Boholským králům Gatunovi a Galovi, že ačkoliv Španělé vypadají v jejích očích stejně či podobně jako předchozí neurvalí vandalové, přicházejí v míru a přátelství. Vznikla tak jedna z prvních mezinárodních smluv a 16. března 1565 ji Legazpi společně s králem Gatunou zpečetil přípitkem z pohárů naplněných směsí vína i jejich vlastní krve. Proto je tento dokument nazýván "Pokrevní smlouva". Sousoší připomíná tento významný milník v historii ostrova.

Druhou nejslavnější atrakcí Boholu, jak referují reklamní materiály, je možnost spatřit nejmenší opičku světa. Nejde vlastně o opici, ale mezi primáty patří. Latinsky Tarsius syrichta, česky nártoun. Zvířátko měří 10 - 15 cm. Na hlavě, kterou muže otáčet o 180 stupňů, ihned upoutají obrovské oči, z nich každé je mnohem větší a těžší než nártounův mozek. Je to noční zvíře, které přes se přes den projevuje spíš jako malinký lenoch, opovrhující pohybem, aby se se setměním proměnil v neuvěřitelně rychlého skokana zdejší džungle. Viděli jsme je v městečku Loboc. Chovají je zde na zahrádce. Plot byl jen z jedné strany, takže tarsierům v podstatě nic nebránilo v úniku, ale zřejmě, vzhledem k bezpracnému přísunu potravy nevidí pro takový čin žádný z nich sebemenší důvod. Návštěvníci je mohou, bez projevů odporu, pochovat v dlani, do které se v pohodě vejde.

Odlet z ostrova jsme plánovali na další den. Počasí se však přes noc zhoršilo a po příjezdu do přístavu zjišťujeme, že veškerá doprava je z bezpečnostních důvodů zastavena. Z obrovských ploch Pacifiku se přihnal tajfun. Na Filipínách zase nic až tak neobvyklého. Silné tajfuny zde občas ničí vše, co jim stojí v cestě. Města, infrastrukturu i lidské životy. Tento je sice mírný a naší oblasti se dotýká pouze okrajově, nicméně odjezd je nutno odložit.

Proto jsme se vydali na výlet do města Baclayon, které se pyšní nejstarším kostelem na Filipínách. Postaven byl jezuity roku 1595, tedy v době rané španělské kolonizace. Stavebním kamenem je korál. Skutečně stojí za to a zdržení teď ani trochu nelitujeme.

K večeru zjišťuji, že letiště je již v provozu, a ráno odlétáme na Cebu.

Autor: Jiří Hloucal