Jezero Taal - sopka v sopce

Taal je kaldera, pozůstatek gigantického prehistorického vulkánu, který se při jedné enormní explozi zhroutil sám do sebe. Rozlohu původní hory pokrývá dnes vodní hladina o rozloze přibližně 20 krát 30 km.

Oblast je oblíbeným cílem turistů i obyvatel Manily. Dokonce sám filipínský president/diktátor Marcos si nechal v blízkém městečku Tagaytay vybudovat vlastní palác. Zde je také na vrcholu hory Sungay umístěn, ve výšce 750 m, "Peoples Park in the Sky" odkud je ten nejlepší výhled. Teplota šla, oproti Manile o pár stupňů dolů a je zde celkem, pro Evropana, přijatelně.

Ubytování jsme sehnali v maličkém městě Talisay, položené přímo na břehu jezera. Odtud nabízejí místní výlet na bancou (což je typická filipínská loďka opatřená, kvůli stabilitě, dvěma bočními vahadly z kmenů bambusu) na Volcano Island, zvedající se uprostřed jezera.

Od roku 1572, kdy začaly být erupce evidovány, bylo zaznamenáno 33 explozí, jejichž rozsah byl vždy velmi značný a ničivý. Taal leží v hustě zalidněném, zemědělsky využívaném a rychle se průmyslově rozvíjejícím regionu, a tak si lze snadno představit, jakou pohromu by mohla její aktivita v současnosti způsobit.

Vyrážíme brzo ráno ve snaze předejít ničivému horku při výstupu a návalu turistu. Po přistání se skrze malou vesničku na břehu okamžitě vydáváme na cestu, směr vzhůru do kopce. Místní nabízejí dopravu na hřbetu mezka, ale jdeme raději po svých. Cesta k okraji vulkánu trvá asi hodinu. V kráteru se zrcadlí další, vnitřní jezero. Při pohledu na jeho hladinu vidíme občas probublat plyn z hlubin nebo žluté sirnaté pásy. Rozhled odtud je vskutku nádherný. Stojíme na vrcholu sopky v sopce u jezera v jezeře. Svět vulkánu Taal.

Půda pod našima nohama je značně horká, místy se z ní kouří. K sestupu ke hladině to rozhodně neláká. Cítíme, že sopka je zatraceně živá. Okolo kráteru umístil PHILVOLCS (Philippine stitute of Vulcanology & Seismology) množství orientačních GPS bodů indikujících posuny v terénu vlivem aktivity hory.

Při sestupu máme příležitost pokochat se pohledem z úbočí. Potkáváme první obchodníky, okupující nesčetné stánky na okraji kráteru. Erupce se viditelně neobávají. Naopak, ďábelská hora je jejich dobrodiním a jedinou obživou.

Autor: Jiří Hloucal