Filipíny a hlavní město Manila

Pokud zamýšlíte navštívit tuto oblast, nejde o nic složitého. Velvyslanectví Filipínské republiky sídlí na Senovážném náměstí v Praze. Pro návštěvu plánovanou do délky nepřesahující 21 dnů vízum nepotřebujete. Pokud zamýšlíte delší pobyt, je nutno přinést foto, vyplnit formulář a za poplatek 1250 Kč je vystaveno vízum do druhého dne.

Na celkové rozloze 299.000 čtverečních kilometrů žije v současnosti okolo 85 milionů obyvatel. Jde o mnohonárodnostní stát. Mluví se zde přibližně osmdesáti různými jazyky, které se dělí na 500 regionálních dialektů. Úředním jazykem je Tagalog (Pilipino), který se užívá v Manile a jejím blízkém okolí, plus angličtina. Ta se vyučuje od základky a na střední škole již následuje výuka některých předmětů pouze v angličtině. Z tohoto důvodu jsou dnes Filipíny označovány jako třetí největší anglicky mluvící země.

Přistáváme v hlavním městě Manile. Letadlo se pracně prodírá smogovým oblakem permanentně zahalujícím tuto obří metropoli. Počet obyvatel zde již podle odhadů dávno přesáhl patnáctimilionovou hranici.

První věc, kterou je třeba řešit, je výměna peněz. Měnou je filipínské peso. S eury či americkými dolary není problém. Obecně je výměna v bance dražší než na černém trhu. Zde je však nutná jistá obezřetnost. Na koruny jsme vše přepočítávali jedna ku dvěma.

Doprava na Filipínách má svá specifika. První z nich je tzv. Jeepney. Jde o pestře vyzdobené křížence jeepu a malého autobusu. Každý je originálem. Zastaví vám na znamení kdykoliv a kdekoliv. Peníze za jízdné putují k řidiči z ruky do ruky a stejnou cestou se vracejí drobné nazpět. Pokud zamýšlíme vystoupit, stačí zaklepat nebo pronést slůvko “pará”. Někdy jeepney substituuje autobus, zejména na delší vzdálenosti.

Tricycle je obvyklé taxi. Je to buď motocykl nebo kolo se sajdkárou. Řidič mnohdy dokáže posloužit neuvěřitelnému počtu zákazníků. Já osobně jsem jel rekordně v osmi. Z toho tři na motorce a pět osob potom v přívěsu.

Dopravní situaci Manily by jistě každý Evropan označil jako katastrofickou. Neskutečné množství vozidel zahlcuje každý volný kout silnice. Klakson vždy velmi hojně používán. Město překypuje propastnými rozdíly. Luxusní čtvrt obchodního centra střídá děsivý slum předměstí.

Pýchou Manily je bezesporu historická část Intramuros a jejím srdcem pevnost Santiago, strategicky položená v místě, kde se do Manilské zátoky vlévá proud řeky Pasig. Její osazenstvo se v průběhu let střídalo. Svůj hlavní stan zde mělo velitelství armád Španělska, USA i japonské okupační síly během druhé světové války. V této době se jinak nádherná stavba změnila v pekelnou věznici, ve které byly mučeny a zabíjeny stovky a tisíce filipínských mužů i žen. Po válce musela proběhnout nákladná rekonstrukce památky, byla totiž zničena během nelítostných bojů mezi americkými invazními jednotkami pod velením generála MacArthura a japonskými ozbrojenými silami.

Neobvyklým zážitkem je návštěva čínského hřbitova. Je to pravé město mrtvých. Má své ulice i chodníky, hroby nahrazují skutečné domy s tekoucí vodou a klimatizací. Vše jen pro zesnulé.

Prohlídku Manily není možné vynechat, pokud návštěvník touží poznat Filipíny komplexně. Ale není nutné návštěvu megapole zbytečně protahovat, zvláště je-li váš čas limitován Za branami leží spousta zajímavějších atrakcí ostrovního státu. Je však dobrý nápad vyhradit si pro Manilu třeba den nebo dva před odletem.

Autor: Jiří Hloucal