Filipínští kohoutí gladiátoři

Ochránce zvířecích práv by pravděpodobně při shlédnutí těchto bojů čekal těžký šok. Námitky, že jde o týrání němých tváří za účelem prostého pobavení, by zde asi nikdo nebral vážně. Je to prostě součást místní kultury, stejně jako býčí zápasy pro Španělsko. Čili, že by se nějaký aktivista vrhal mezi rozparáděné kohouty, tak jako na závodiště během Velké pardubické, tady asi nehrozí.

Mým průvodcem při návštěvě bude pravověrný vyznavač těchto zápasů. Jmenuje se Napoleon a je opravdickým znalcem. Sám má doma dva kohouty, kteří však v dohledné době do bojů zasáhnout nemůžou. Jedem v posledním zápase sice vyhrál, ale přišel o jeden prst a je tudíž momentálně v rekonvalescenci a druhý je ještě příliš mladý a na svoji kariéru se teprve připravuje.

Seriozně vychovat bojového kohouta je věda. Dostává řadu měsíců speciální stravu a absolvuje přísný dvoufázový trénink. Během této doby se u něj vytváří i speciální vztah k majiteli, který se upevňuje nejlépe tak, že mu majitel denně několik minut fouká na hlavu.

Správný kohoutí bojovník vypadá skutečně impozantně. Oprotí těm našim je větší. Hlava skoro bez hřebínku, svalnaté tělo nesou vypracované nohy s respekt budícími pařáty. Slepičí Schwarzenegger.

Dostávám nejprve školení. Zápasy nejsou jen oblíbená zábava, ale točí se kolem nich také obrovské peníze. Kohout, který je úspěšný, je velmi ceněn a traduje se, že z hořícího domu Filipínec nejdřív vynese jeho a pak teprve zachraňuje manželku s dětmi.

Při jedné z mých cest autobusem seděl přede mnou chlapík, který měl v uličce a na klíně tašky s kohouty. Pravděpodobně jeli na turné. Bohužel jsem dobře neupevnil svůj těžký batoh, ale v poslední chvíli jsem jej zachytil v momentě, kdy na drahocenné kohouty padal. O majitele se pokoušely mdloby a o mě pak taky, když jsem zjistil, kolik takový borec stojí.

Vcházíme do arény, kde se zápasy pořádají. Napoleon má s sebou kohouta a jako takový má vstup zdarma. Já si musím koupit lístek. Hlediště je ve tvaru řeckého divadla, uprostřed bojiště posypané pískem. Nastupují první týmy a pořadatel s mikrofonem se ujímá slova a představuje oba šampiony i jejich majitele. Nejprve mě zmátlo, že na každé straně jsou kohouti dva. Ten druhý má funkci jakéhosi rozzuřovače. Majitel k němu otočí před bojem zápasníka zadkem a drží ho. Pomocný kohout ho začne okamžitě klovat, což toho prvního teprve přivede do té správné bojové nálady. Potom se budoucí soupeři dají k sobě tváří v tvář a to je přivede do úplného varu. Nejprve jsou uzavírány sázky s pořadatelem, potom se dá prostor volnému sázení mezi obecenstvem. Rozpoutává se neskutečné vřava. Křičí se z plných plic, gestikuluje se prsty obou rukou. Napoleon jde do toho samozřejmě taky, s plnou vervou.

Poslední přípravy. Kohoutům se odmotá z pařátů pruh kůže chránící nasazené kovové, jako břitva ostré ostruhy. Na ně se na závěr nakape jed z láhve.

Pak teprve nastává opravdový souboj. Opeřenci se bez váhání a nemilosrdně vrhají jeden na druhého. Boj na život a na smrt. Řev fanoušků je ohlušující. Po necelé půlminutě zarytého zápasu leží jeden z nich mrtvý v písku. Pyšného vítěze zvedá do náruče jeho šťastný majitel.

Sázky se vyplácejí bez zbytečných řečí a neprodleně. Pokud jsou oba dva zúčastnění dostatečně blízko a nejde o skutečně mimořádnou částku, peníze prohrávající vyhrávajícímu prostě hodí složené do balíčku. Vzduchem v jediném okamžiku putují až desítky vsazených částek. Pokud se však již zmíněnou mimikou prstů dohodli třeba přes celé hlediště, je potom na mladším z nich, aby si přišel pro peníze, či je vyplatil.

A znovu celý kolotoč. Za odpoledne se stihnou i desítky soubojů. Pokud jeden nebo oba leží na zemi, pokusí se je rozhodčí postavit a jestli se tito udrží na nohou, pokračují ihned v boji. Vůle po vítězství nezlomná. Kohout zápas nikdy neprodá. Extra prémie (asi 50.000 korun) je vypsána pro kohouta, který protivníka zabije v nejkratším čase. Tento den to bylo něco málo přes 9 vteřin. Zbabělost se u těchto ptáků projevuje opravdu jen velmi zřídka. Jen jednou jsem viděl kohouta před soupeřem utíkat. To je okamžitě kvalifikováno jako prohra a navíc tím zostudí svého pána. Ubohé zvíře tím prodlouží svůj život stejně jenom krátce, neboť jako k zápasům nevhodný, skončí při nejbližší příležitosti na pekáči.

Napoleon je se svými sázkami dost v plusu a vracíme se v dobré náladě. Toho využívám, abych se zeptal na nějaký recept nebo návod jak nejlépe sázet a přitom vyhrávat. Není to složité, Napoleon sází na bílé kohouty. A pokud jsou oba barevní, tak na toho, co má světlejší nohy.

Autor: Jiří Hloucal