Filipínské rýžové terasy - osmý div světa

Náš výlet do horského regionu začínáme ve městě Baguio. Po šesti hodinách z Manily se výrazně změnila teplota i vegetace. Z tropických teplot v nížině je zde příjemných 20 stupňů a kokosové palmy vystřídaly borovice, podobné našim. První atrakcí města je Mine View Park. Toto místo nabízí překrásný výhled na hornaté okolí města. Totální změna oproti pobřeží.

Další zastávkou je Lourdes Grotto, významné poutní místo, zejména o velikonočním svatém týdnu.

Pro dosažení umělé jeskyně je nutno překonat 252 schodů. Zde došlo v roce 1858 opakovaně ke zjevení Panny Marie. U její sochy plane množství svíček.

Mansion House je letní sídlo filipínské prezidentky. Stráž mi povoluje i vstup za bránu a fotografování uvnitř komplexu. Koupil jsem od nich totiž houpací síť a tak nejsem podezřelý.

Návštěvník Baguia by neměl vynechat návštěvu botanické zahrady se skansenem. Fascinující je pro našince návštěva trhu, který se táhne na kilometry v centrální části města.

Nespočet stánků, množství nakupujících a prodávajících, ruch neutuchající do pozdních nočních hodin.

Další den jsme se přesunuli do vysokohorského centra Sagada. Autobus osm hodin křižuje hory. Cestu lemují výhledy do kraje vysoko nad hlubinou údolí.

Městečko Sagada samo o sobě nenabízí příliš zajímavého, ale jeho okolí, to je něco jiného. Přes Echo Valley a Calvary Hill směřujeme k věhlasným zavěšeným rakvím. Vysoko na pískovcové skalní stěně je tu umístěn hřbitov. Další zdejší pohřebiště je v jeskyni Lumiang na opačném konci Sagady. Desítky rakví jsou naskládány poblíž vchodu. Nejstarším rakvím je údajně okolo 500 let a nejnověji zde byly uloženy ostatky před necelými 15 roky. Vstup dovnitř je z pietních důvodů zakázán.

Nezapomenutelný pohled na Sagadu a okolí je z blízké hory Mt. Ampacao (uváděná výška je 1.898 metrů). Tříhodinový výstup opravdu stojí za to.

Skutečné centrum rýžových teras je ve městě Banaue. Na přesun je opět nutno vyhradit celý den. Dílo dnes můžeme obdivovat z View Point, který je dosažitelný tricyclem za čtvrt hodiny z centra. Zajímavější je však výlet do vesnice Hapao. Dojem je skutečně impozantní.

Prakticky celé pohoří je proměněno v důmyslný systém teras pro pěstování rýže. Prameny byly spoutány pro jejich zavlažování. Po dvě tisíciletí budované dílo je důkazem píle a úsilí generací kmene Ifugao, který obývá zdejší hory. Výskyt teras není v žádném případě omezen na okolí Banaue, ale zde jsou nejpůsobivější a nejfotogeničtější.

Přestože většina filipínského souostroví byla pro Evropu již dávno objevena a následně kolonizována, lid Ifugao žil v těžko přístupném vnitrozemí ostrova Luzon až do 19. století poměrně izolovaně, držíc si svůj jedinečný způsob života.

Terasy byly sice stavěny za pomocí primitivních nástrojů, ale zato s hlubokou znalostí vodní mechaniky a dovedností při vytváření kamenných zdí. Stavba začínala na dně údolí stavbou masivní zdi, mnohde dosazující až šestnáctimetrové výšky. Její konstrukce kopírovala terén okolních kopců a po jejím dokončení se pokračovalo další, jen s mírným převýšením. V průběhu staletí potom komplex teras dosáhl až k vrcholkům hor. Voda, kterou vyžaduje rýže nutně pro svůj růst, byla mnohdy přiváděna ze značné vzdálenosti. Bambusové akvadukty překračují kaňony a strže Kordiller. Náročnost takového úkolu by nejspíše byla oříškem i pro moderní techniku.

Z toho, co bylo napsáno, je jasné, že nejde o nic průměrného. Pokud by měl Herodotos možnost v pátém století před Kristem navštívit Filipíny, věřím, že by terasy do svého klasického seznamu divů světa zcela jistě zařadil.

V posledních desetiletích bohužel zájem o pěstování rýže na malebných terasách upadá. Zvláště mladí Filipínci vidí svoji budoucnost spíše ve městech a o úmornou dřinu v horách ztrácejí zájem. Vláda se proto rozhodla za pomoci UNESCO dotovat místní obyvatelstvo pro udržení teras a zachovat toto dílo i pro budoucí generace.

Autor: Jiří Hloucal