Za krásou starých osmanský domů do Safranbolu

Vyjmenovat všechny civilizace a národy, které se v Safranbolu kdy usadily, by zabralo možná celou stránku, proto pouze namátkou. Vládli zde například Hittité, po nich Peršané, Řekové, Římané a samozřejmě Turci. Ti se dostali k moci v polovině 14. století a od té doby se také datuje největší rozkvět města.

Safranbolu se totiž stalo oblíbeným místem istanbulské smetánky. Navštěvovali ho sultáni, jezdili sem i velcí vezíři. Z jejich příkazu zde bylo postaveno několik mešit a hamam (=tureckých lázní) a na skále nad městem se tyčil majestátní hrad. Právě on dal Safranbolu část jeho jména (bolu - hrad). Safran pak bylo odvozeno od šafránu, který zde roste v hojném počtu a používá se především pro dochucování lahodných cukrářských specialit.

Díky obchodním stykům se samotným Istanbulem a poloze města na kupecké cestě začali jeho obyvatelé pohádkově bohatnout. Na odbyt šly především vysoce kvalitní rukodělné výrobky. Mezi nejvíce prosperující řemeslníky patřili kováři, kovotepci, výrobci sedel a jiných kožených produktů. Zvláštního postavení se pak dostávalo početným výrobcům obuvi. Během tureckého boje za nezávislost totiž šili vojenské boty "Yemeni", jimiž byla vybavena prakticky celá armáda.

Ekonomická prosperita obyvatel Safranbolu se odrazila především ve vzhledu jejich obytných domů. Tyto typické stavby osmanské architektury z 18.-19. století budí obdiv především svojí mohutností. Některé připomínají činžovní domy nejméně pro šest rodin. V Safranbolu v nich ale žije pouze jedna rodina, která ovšem čítá někdy až 30 členů. Typický dům má dvě podlaží. Je postavený téměř celý ze dřeva s různými zděnými doplňky. Zdobí ho veliká okna, vždy chráněná bytelnými okenicemi, a masivní vstupní dveře. Jeho vnější vzhled se mění v závislosti na bohatství majitele. Jedny domy jsou bohatě zdobené, mají roubenou střechu a zářící fasádu, jiné jsou prosté, často i neomítnuté.

Uvnitř najdeme několik velkých místností, obvykle téměř bez nábytku, nepočítáme-li lavičky a poličky na nádobí. V hlavní obývací místnosti, kde se schází celá rodina na jídlo, nesmí chybět krb. V opravdu velkých domech pak s tímto pokojem sousedí místnost s bazénem. Ten však neslouží ke koupání, ale k ochlazování a zvlhčování vzduchu v celém domě. Kolem domu se pak rozprostírá vzorně udržovaná zahrada.

Nejlepším důkazem bohatství obyvatel Safranbolu je skutečnost, že výše popsaný dům zde nestojí pouze jeden, ale rovnou dva. Ten první v centru městečka nazývaném Carsi a druhý o několik kilometrů dál ve čtvrti Baglar. V každém z domů pobývají jeho obyvatelé zhruba polovinu roku. Ten v centru slouží jako zimní sídlo, v Baglaru zase tráví horké letní měsíce. Ačkoliv jsou obě tato místa relativně blízko od sebe, klimatické podmínky jsou diametrálně odlišné. Carsi, ležící v centru třech sbíhajících se údolí, je dokonale chráněné před ostrými zimními větry. V létě, kdy je zde nesnesitelné vedro, je zase v Baglaru příjemně díky vánku z hor.

Z Istanbulu se do Safranbolu dostanete nejlépe autobusem přes nedaleké průmyslové město Karabük, odkud můžete pokračovat dál malým mikrobusem-dolmusem. Naprostá většina turistů hledá ubytování v některém z hotelů přímo v Carsi. Druhou možností je pokračovat až do Baglaru, což mohu z vlastní zkušenosti vřele doporučit. Můžete zde bydlet ve stejně tradičním osmanském domě, mnohem levněji a v naprostém klidu obklopeni svěží zelení. Jedinou nevýhodou je zhruba pěti kilometrová vzdálenost, kterou musíte překonat při cestě do centra.

Kromě procházek skrze malebné dlážděné uličky se v Carsi nabízí několik dalších zajímavostí. Za návštěvu určitě stojí alespoň jedna ze tří mešit. Kouzelné jsou také malinké bazary v úzkých uličkách zakrytých hustým porostem hroznového vína. V leckdy úplně miniaturních krámcích můžete objevit cenné starožitnosti, řadu lokálních suvenýrů, šperky, koberce a velký výběr tradičních tureckých sladkostí. Vyhlášená je místní specialita - turecký med s vlašskými ořechy.

Navečer, kdy se již vaše nohy sotva vlečou po namáhavém celodenním chození, nesmíte vynechat koupel v hamam. Ten, kdo by v Turecku nenavštívil turecké lázně, jako by zde ani nebyl. Nejen, že si v nich úžasně odpočinete, dokonale vydrhnete své tělo, ale navíc alespoň částečně proniknete do jednoho z typických projevů turecké kultury. Koupel v hamam je totiž po staletí neměnnou tradicí, která především utužuje vztahy ve společnosti. Muži chodí do lázní diskutovat například o obchodu, politice a sportu. Ženy zase v oddělené místnosti domlouvají svatby a jiné rodinné záležitosti. Zkusit můžete i tradiční masáž na vyhřátém mramorovém stole, po níž se budete cítit jako znovuzrození. Slastný pocit jenom završí sklenka sladkého černého čaje, která vám bude naservírovaná jako závěrečná pozornost podniku.

foto: autor

Autor: Jan Schlindenbuch