Kappadokie, krajina skalních pyramid a pohádkových komínů

Zjednodušeně řečeno, celá Kappadokie vznikla sérií 3 sopečných výbuchů zhruba před 8 miliony lety. V mnoha vrstvách se tady ukládal sopečných popel, láva, úlomky hornin a bahno. Jak plynul čas, velký tlak a voda přeměnily vulkanické sedimenty v měkkou světle zbarvenou horninu zvanou tufit. Pak se přidala různá zemětřesení, záplavy, mráz a působení silných větrů.

Výsledkem je krajina vyhlížející jako z jiného světa. V podivuhodné až pohádkové scenérii se před vašimi zraky otvírají vyprahlá údolí. Nad nimi se tyčí kopce a kopečky v podobě kuželů a pyramid. Některé mají stěny zcela hladké, jiné jsou členité a nepravidelné, jako by je někdo nedbale otesal a své dílo opustil před dokončením. Ční zde i špičaté sloupy s plochými kameny balancujícími na jejich vrcholcích. Ty připomínají podivuhodné houby či postavy mnichů zahalených v kápi. Na některých místech jsou kužely nahodile rozeseté po údolích, jinde stojí ve vyrovnaných řadách, což prý vysvětluje jedna z místních legend.

Kdysi dávno zde byli lidé obklíčeni loupežnými vojsky bez šance na obranu. Modlili se proto k Alláhovi, ten je vyslyšel a proměnil útočníky v kameny. Snovou atmosféru celé krajiny umocňuje magická škála barev od sytě smetanové přes růžovou a červenou až k šedé a světle modré. Vše dokreslují ostrůvky sytě zelené vegetace kontrastující s okolní pustinou.

Jako by tato krajina nebyla již sama o sobě dost zvláštní. Ve stěnách kuželovitých kopců, útesů i sloupů jsou navíc vytesány okna a dveře. Až do počátku 20. století se totiž v Kappadokii bydlelo. První lidé zde žili pravděpodobně již kolem roku 4000 před naším letopočtem, kdy také nejspíš začali rozšiřovat přirozené dutiny a obývat přírodní jeskyně. Postupem času zjistili, že do měkkého tufitu mohou snadno pomocí primitivních nástrojů vytesávat celé místnosti. Tyto příbytky skýtaly poměrně útulný domov. Teplota v nich zůstávala po celý rok téměř neměnná, takže obyvatelé byli v létě chráněni před extrémní horkem a v zimě zase před třeskutými mrazy. Brzy začaly vznikat celé labyrinty místností a chodeb. Vždy, když se rodina rozrostla o další členy vytesal se jeden pokoj navíc. Ve spletitém labyrintu místností obří tufové pyramidy v Üchisaru tak mohlo žít například až tisíc lidí.

Lidé v Kappadokii nežili pouze v míru a pokoji, ba naopak často byli napadáni loupežnými tlupami a cizími vojsky. Na ochranu proti tomuto nebezpečí si proto začali budovat podzemní úkryty, ze kterých později vznikla celá města. Vcházelo se do nich šachtou, která zároveň sloužila k větrání. Další šachta pak byla vyhloubena až k podzemní vodě. V městech byly skladiště, obývací prostory, společné kuchyně a jídelny, stáje pro dobytek, spojovací chodbičky a schodiště, různé svatyně a dokonce i hřbitov. Z tufitu se tesaly i větší kusy nábytku, postele a odkládací poličky. V místnostech se svítilo olejovými lampami. Takových podzemních městeček bylo zatím v Kappadokii objeveno asi 35. V tom největším Derinkuyu se mohlo podle odhadů skrývat najednou až 20 000 lidí. Když hrozilo nebezpečí, vyvalili obyvatelé před tunelové vchody obří kameny, které město třeba na několik měsíců odřízly od vnějšího světa.

Asi nejznámějšími obyvateli Kappadokie byli na počátku našeho kalendářního věku první křesťané. Uprchli sem před perzekucemi ze strany Římanů, Arabů a Turků. Zástupy řádových sester a bratří zde zakládaly malé kláštery, kostelíky a poustevny. Ty nejstarší svatostánky víry jsou velice prosté. Mají holou klenbu, obdélníkový půdorys, strohou výzdobu a jsou maximálně osm metrů dlouhé. To novější kostely z druhé poloviny 10. století snesou již ty nejpřísnější měřítka znalců architektury. Tak jako obyčejně v nich najdeme chrámovou klenbu, sloupy a kryptu. Jejich stěny jsou pak bohatě pokryty freskami, které zachycují výjevy z Nového zákona a ze života světců.

Návštěva Kappadokie v současné době je jednou z nejfantastičtějších cest jakou můžete v Turecku podniknout. Kroky velké většiny cestovatelů vedou obvykle do malého městečka Göreme, ležícím přímo v centru regionu. Desítky pensionů zde nabízejí ubytování přímo v jeskyních vydlabaných do zdejších kuželů a pyramid. Atrakcí číslo jedna je pak návštěva nedalekého Göreme Open-Air Muzea, kde je možné zhlédnout hned několik úžasně zachovalých kostelíků a kaplí. Největší pozornost vzbuzují určitě dokonale zachovalé fresky, jejichž barvy se díky nízké vlhkosti a tmě zachovaly takřka v nezměněné podobě. Jedinou nepříjemností pro nezávislého cestovatele jsou početné skupiny turistů, kteří ruší klid a majestátnost tohoto místa. Ty ovšem vůbec nepotkáte vydáte-li se na obhlídku po širokém okolí. V mnoha údolích plných různě barevných kuželů a pyramid na vás čeká spousta překvapení. Objevíte jeskyně obydlené novodobými poustevníky, políčka dozrávající vinné révy či zapomenuté kapličky, kam lidská noha jen tak nevkročí.

Další možností k prozkoumání celé oblasti je pronajmout si motocykl a vydat se na projížďku po úzkých asfaltkách skrz naskrz pohádkovou krajinou. Můžete přitom dojet třeba až do překrásného kaňonu Ihlara, který zatím leží poněkud stranou turistického zájmu. Cestou vám nezbývá než se zastavit v jednom z podzemních měst a zabloudit v jeho spletitém labyrintu chodeb, schodišť a místností.

foto: autor

Autor: Jan Schlindenbuch