Istanbul, město na pomezí Evropy a Orientu

"Naproti slepcům", těmito slovy naváděla stará delfská věštba Byzase, vůdce kolonistů, na dalekou cestu podél úžiny Bosporu. Po dlouhém putování objevil neobydlený a čarovně krásný kus země, který přímo vybízel k osídlení. Na protějším nezajímavém a pustém břehu již nějací osadníci žili. Byzas si vzpomněl na věštbu a pomyslel si: "Ti musí být určitě slepí, když se usadili tam a ne tady". Byl na správném místě naproti slepcům, zbývalo jen založit město a dát mu jméno. Podle jeho zakladatele se mu začalo říkat Byzantion a stalo se rychle vyhlášeným obchodním centrem.

O prosperující město se brzy začali zajímat Peršané, Atéňané a později i Sparťané. Každý z nich město na chvilku dobyl a obsadil, aby nakonec ve 3. století vše ukončil císař Konstantin, který ho přejmenoval na Konstantinopol nebo-li Cařihrad. Více než pětinásobně ho rozšířil a učinil z něj hlavní město své Byzantské říše.

Zlatý věk přišel o 200 let později za vlády Justiniána. V té době se z Cařihradu stala nejhonosnější a největší metropole tehdejšího známého světa. Kultura římská, helénská a orientální se zde spojila v jedinečné umělecké dílo. Jeho symbolem byl chrám Boží moudrosti - Hagia Sophia, jedna ze slavných svatyní křesťanství. Cařihrad se stal také centrem východní větve křesťanství, jehož hlava-patriarcha byl odpůrcem a konkurentem římského papeže. Řevnivost mezi oběma institucemi vedla až k zásadnímu rozštěpení křesťanství, které trvá až do současnosti.

V polovině 15. století padlo město do rukou osmanských bojovníků v čele se sultánem Mahmedem Dobyvatelem. Ten mu vymyslel nové jméno Istanbul a učinil z něj centrum své říše. Chrám Boží moudrosti nechal přestavět na mešitu. Istanbul se na dlouhou dobu stal muslimským městem s orientálními bazary, jehlicovitými minarety, islámskými vysokými školami a dervišskými kláštery. V 18. století s příchodem baroka ovlivněným orientálním vkusem přibývá množství staveb pro zpříjemnění života. Elegantní pavilony, lázeňské komplexy, luxusní paláce, to všechno připomíná rozkvět Osmanské říše, rozprostírající se od Maroka až na Kavkaz a od Jemenu až k maďarským rovinám.

Je to právě toto období, které v našich myslích probouzí představy o pohádkové nádheře Orientu, o bazarech překypujících poklady a drahocennostmi, jež do Istanbulu nepřetržitě přivážely karavany velbloudů ze zemí Východu. Nejeden návštěvník z Evropy té doby upadl v němý úžas, když město poprvé spatřil ze zátoky Zlatý roh.

Po rozpadu Osmanské říše na konci 1.světové války byl Istanbul obsazen spojenci. Netrvalo ale dlouho a turecké osvobozenecké hnutí vybojovalo nezávislost. Jeho vůdce Atatüruk se stal velkým reformátorem s diktátorskými sklony. Začal s "poevropšťováním" Turecka, zrušil sultanát a oddělil náboženství od politické moci. Bohužel neměl rád Istanbul, připadal mu příliš kosmopolitní a dekadentní, a proto si vybral za nové hlavní město provinční Ankaru. Istanbul tak ztratil něco ze své dřívější pozice, i když je stále daleko největším a nejdůležitějším městem země. Dokládá to koneckonců rčení, že nejlepší na Ankaře je večerní letadlo do Istanbulu...

V současnosti má tato starověká metropole několik tváří. Ta první je určitě předem dána jeho fantastickou polohou na kopcích kolem Bosporu. Kopulovité střechy mešit, majestátní kamenné věže a špičky minaretů jsou nepřehlédnutými body v moři moderní městské zástavby. Nejlepší výhledy jsou z paluby městských trajektů křižujících vody Bosporu. Když pak vylezete na břeh a zabloudíte do labyrintu orientálních uliček plných obchůdků a tržišť, budete si připadat jako v pohádkách tisíce a jedné noci. Najdete uličky zámečníků, kovářů, ševců, rybí, ovocné a olivové tržiště, všudypřítomné čajovny, elegantní kavárny a útulné restaurace s vonícími kebaby. O kousek dál již samozřejmě leží velké obchodní centra - poznávací to znamení všudypřítomné západní civilizace.

Odvrácenou tvář města objevíte na předměstích, kde žije podle odhadů přes 40% obyvatel Istanbulu v tzv. gecekondus. Tyto "přes noc postavené" obydlí nemají většinou zavedený proud ani vodu a nejsou připojené na kanalizaci. Téměř jako ve středověku tu sní svůj sen o zářné budoucnosti miliony venkovských rodin přicházejících do města za prací a zdánlivě snadnou obživou.

Na prahu 21. století je Istanbul městem patřícím fakticky do Evropy, ale stojícím minimálně jednou nohou v Asii. Je to právě tato skutečnost, která z něj činí město hodné obdivu a zamilování...

foto: autor

Autor: Jan Schlindenbuch