Ne všechny bumerangy se vracejí

Kudna a Muda se polekali a začali vrhat bumerang do tmavého nebe, aby přivolali světlo. Kudna hodil bumerang na severní oblohu, ale světlo se neobjevilo. Muda namířil na jižní oblohu, poté na západní, ale tma byla stále stejná. Kudna vrhl ještě jednou, tentokrát na východ. Záhy začala zpoza obzoru stoupat velká ohnivá koule, pomalu plula oblohou směrem na západ. Noc a den byly stvořeny.

Tato aboridžinálská legenda ukazuje na význam, jaký měl bumerang pro původní obyvatele Austrálie. I když byla podobná vrhací dřeva používána i ve starověkém Egyptě a v Jižní Americe, nejstarší bumerang na světě, pocházející z doby před osmi až deseti tisíci lety, byl nalezen v roce 1975 v rašeliništi poblíž Millecent v Jižní Austrálii. Z mnoha názvů různých kmenů angličtina odvodila jméno z aboridžinálského slova "Boomori".

My máme slovo bumerang spojené se zahnutým dřevem, které by se po hození mělo obloukem vrátit zpět. Vracející se bumerangy jsou však jen jedním z mnoha typů a jsou především sportovním náčiním, používaným asi 200 let. Byly používány i k lovu, když lovci vyhazovali bumerangy k nebi a současně napodobovali hlas jestřába. Ptáci se v panice chytali do nastražených sítí mezi stromy.

Původní čistě lovecké bumerangy měly různé podoby. Nejrozšířenějšími byla až dva metry dlouhá, mírně zahnutá dřeva, která po vrhnutí dokázala přerazit nohy zvěře, zabít ptáka či vážně zranit nepřítele. Lovci používali tohoto nástroje i ke kopání jam, řezání ulovených zvířat či jako hudebního nástroje. Při zpěvu bumerangem bubnovali o dlaně či o kameny nebo vyluzovali zvláštní zvuk vzájemným třením dvou dřev.

Po celém kontinentu byl často používán tzv. palicový bumerang, vyráběný z kořenů stromů. Díky svému tvaru a váze byl jeho úder velice tvrdý. Podobně nebezpečný byl bumerang ve tvaru háku, rozšířený ve středu Austrálie.

Na severu Queenslandu používali domorodci specifické vracející se bumerangy ve tvaru písmen Y a U. Ojedinělý je rovněž tzv. křížový bumerang z kraje Tully v Severním Teritoriu. Dvě části dřeva byly k sobě přilepené ztuhlým včelím voskem.

Nám známý vracející se bumerang vznikl v Novém Jižním Walesu a odtud se rozšířil na jih a do středu kontinentu. Naopak národy velké části Severního teritoria vracející se bumerangy neznaly. V severní polovině Jižní Austrálie, na území kolem Darwinu, na pobřeží Queenslandu a v Tasmánii se nepoužívaly bumerangy vůbec.

Zajímavou výtvarnou disciplínou je zdobení bumerangů symboly jednotlivých kmenů, ať již řezáním, vypalováním či barvením. Nejčastější barvou je okrová, získávaná z hlíny.

V současnosti jsou bumerangy především sportovním náčiním a suvenýry pro turisty. Jsou vyráběny z různých druhů dřeva, ale používá se i slonovina, laminát, plexisklo nebo polystyrén.

Co se házení týče, z vlastní zkušenosti vím, že to není vůbec jednoduché. Je jedno, držíte-li nástroj obloukem vpřed nebo vzad, důležitá je spíše vertikální poloha a směr větru. Ale k tomu, aby se bumerang vracel až k vám, je třeba trpělivý trénink. A vrcholem umění je chytat rotující dřevo bezpečně mezi dlaně. V Sydney se můžete nechat inspirovat o víkendech skutečnými mistry, například na La Perouse v zátoce Botany Bay. Světově nejdelší zaznamenaný let bumerangu trval téměř tři minuty a nejdelší vzdálenost, kterou bumerang před návratem do vrhačovi ruky překonal, byla 134,2 metru.

Autor: Jan Schroth